Příliš slunce dělá za zahrady poušť, současné počasí nám to názorně ukazuje. Hezká metafora. (A adresát zůstává pořád stejný?)

Přidávám se. Má krásnou atmosféru

V teto básni jsem uvízl v životě.Obdiv chutná víc než hostina sama,A úctu vzdávám okázalostí.Navenek zbabělé,avšak v reálu jde o skutečnou oslavu krásy.

Moc se mi líbí ☺

Souhlasím s
Trochublázen: řekla bych nejradši to samé.. tak snad jen, krásně se čte... je výborná :)

Je skvělé, že alespoň svou tvorbu nám v poslední době dopřáváš plnými doušky. Ten úvod je úchvatný. Taky není k zahození, že se ti to čím dál více rýmuje. Ještě více tak podle mě vynikne tvá autorská genialita :-)

človiček: Díky, že ses stavil...

Něco my zrovna spadlo do oka,slzí,to je náhoda.Kdo se tu bojí? Jo já.Ne nééé.(-:

Co čtu básníky,psance strkám si Vaše,jejich pocity do své duše,rance.Vždy,když s duší hladovou nemohu již dál, najdu tu kus žvance.A stávám se tak lepším člověkem.děkuji všem co podarují pocestného svým srdcem dokořán.A mlýnky v horách se točí,potoky zurčí a láska protéká.

Yasmin: holka.přes.ulici: Děkuju holky...

"někteří si řeknou ano

pro nás je však přichystáno
milovat se
jenom z dáli"

...až příliš dobře známé... Nádherná a smutná!

Líbí se mi. Vím, že je o nenaplněné lásce, ale navzdory tomuto kontextu se mi opravdu líbí, moc!

Yana: Děkuju ti, Yani. I za odvahu komentovat, není to lehké téma a jsem ráda, že to chápeš. Vážím si každého tvého zastavení.

Líbí se mi ten závěr, ale bez toho všeho předtím by nebyl nic, zbloudilé lišče je dobrou obětí pro démony, zbloudilých liščat mezi námi pobíhá spousty a mnoho démonů liščátek smrt, démoni sílí dnešní dobou, jen, i liščátka se musí učit bojovat. Démona lze vymítit, vyhnat...Je to super jak jsi to napsala

slnečnica: K tomu ale určitě přispívá tvá citlivost, schopnost empatie... děkuju ti.

Líbí nejen obsah, ale i forma. Pitvat nebudu. Je to blbost.

Leslie: Píšeš fantasticky... a vždy mám pocit, že do Tvojej poézie sa viem vžiť... nie, to nie je dobre vyjadrené... že ju ŽIJEM, prežívam, čo píšeš. Ďakujem.

Trochublázen: Ginnare: Děkuju.

Gorwor: No, jsem ráda, že se bavíš...

Poněkud vlažný rozjezd, ale pak jsi mě vtáhla do zběsilé jízdy... která tolik koresponduje s utrženým vagónem, v němž jsem uvízla a řítím se "životem"... evidentně ne sama...
Moc se mi líbí...