Taky si nepřipadám dospělá. Napsalas hodně dobré postřehy, takové mámy jsou i některé mé bývalé spolužačky. No.. abych pravdu řekla, do takové "dospělosti" se mi teda ještě vůbec nechce.. Jak napsal puero, vidíš detaily a to je to nejhezčí.

Nejvíce mě na této básni zaujal ten Tvůj postřeh z té kavárny. Jak si ho pěkně přenesla do básně. To se mi velice líbí. Je tam cítit hluboká myšlenka a dala jsi tam i část sebe, což nesmírně oceňuji. Pěkné to dílo.

Leslie je skvělá pozorovatelka. Vidí detaily.

Jo - připomíná mi to takový ty mámy zavřený v satelitních městečkách, co v pětadvaceti skončily s životem. Mimochodem - já jsem zas typickej zástupce manželů, co extra moc nepomáhaj, ale vidět jsou pořád a všude, což taky není úplně dobrý. Ale: děti jsou (zatím) to nejúžasnější, co jsem kdy zažil (a nebylo toho málo). Nedovedeš si představit, jaký to je sledovat svoji malinkatou miniaturu, jak si začíná formovat názory, jak se pomalinku začíná zajímat o to, o co ses vždycky zajímala ty a jak se ti začíná podobat.
Myslím, že nemá smysl se dětem až tak moc podřizovat. Naši kluci třeba už v roce a půl byli na vodě a v pár měsících už jezdili ve vozíku za kolem. Atd. atd. A nemyslím, že bychom nějak kašlali na jejich potřeby. Všeho rozumně. Jenom jim už dneska prostě přijde normální třeba to, že máma skáče se psem přes překážky, táta chodí po provaze a pořád k nám jezdí nějaký auta s loďma na střeše. Protože takovej je náš život a není důvod na něm cokoli měnit. Myslím, že kluci žádnou újmu neutrpěli, maximálně budou mít jednou na nás lepší vzpomínky a větší rozhled v tom, co se sebou :-)

Velmi zvláštní - velmi barevná - dokáže vtáhnout a nepustit :) Velmi dobře

Mně se to moc líbí, Leslie. Je to skvěle napsáno, lehce, ze života, vůbec se mi nezdá slabší, spíš naopak, je silná a voňavá životem, který ač bolí, je v něm síla. A ten konec... Dlouho v sobě nesu výčitky vůči své rodině, říkám si, že některé vymodlené děti jsou nakonec prokletím. Trochu zabolela, ale napsána je velmi, velmi dobře.

hm...no, to abychom si přáli , aby takových maminek bylo co nejméně...báseň je úchvatná, a ani mi nepřipadá , že by byla slabší...naopak :)

Jsem překvapen. Nedávno jsem napsal Vivianě, že mi její některé básně připomínají beatníky. I toto mi je připomnělo. Takovou tou nahořklou poetikou. Ale možná je to jen dojem, protože už jsem dávno nic od nich nečetl a nic si nepamatuju dost. Jen dojem. Jako neznalec bych prostě řekl:

Mám rád ty dlouhý řádky. A ty krátký mezi nima taky. Protože to dohromady dělá fajn rytmus, nebo co. Asi. Prostě opak říkanky. Je to živý jako ta tehdejší Amerika, myslím. Tak proto asi ten dojem. Je to fajnovej opus :-)

Hass: Děkuju ti. :-)

Libí se mi to. Řekl bych, že mě opravdu zaujala. Pokračuj :)

inkoust: To máš pravdu. Už delší dobu přemýšlím, jestli sem nemám do komentáře napsat takové trochu "vodítko" k básni... možná to udělám, když už se sem dostavil i "hledač" jako jsi ty. ;-)

inkoust: Jo, pěkně si to vystihl, akorát pro mě ten smutek a osamělost byly právě o to silnější, že byly v kontrastu s tím vánočním štěstím, které bylo pozorováno jen z povzdálí. ;-) Díky za zastávku a za komentář, těší mě, že se líbí.

Pro mě je tu dostatek znaků a pěkných obrazů, které nasvědčují, že je to noc, v níž jsi i nejsi sama.

Zasnění, při tom pohledu k sousedům, i do své vlastní budoucí reality. Poměrně jednoduchý, nikoli mělký text. Posmutněle vánoční. Přesto to celé voní především tou vánoční zástěrou, bezpečím a mírem. Líbí se mi.

taron: Já ti nevím... mám takový dojem, že pokud člověk skutečně odpustí, tak se tím právě zbaví i té bolesti. Hlavně když přestane obviňovat, to je ta největší úleva, přijmout situaci takovou, jaká je, bez hledání viníka - i to je podle mě podstatná součást odpuštění. A myslím, že když k tomuhle dojde, tak už by tam ta bolest skutečně být neměla. Jistě, ve vzpomínkách zůstane, ale už nezraňuje, už jen připomíná, že kdysi byla. A to je dobře, člověk alespoň nezapomene, proč je takový, jaký je.

Viviana Mori: Ano, je tam bolest, ta, kterou si bylo nutné projít, než bylo možné dopracovat se k odpuštění. Takže ta naděje v ní skutečně je, i když je samozřejmě na každém, co si z básně odnese. Každopádně děkuji!

Lizzzie: Ano, cítíš správně, a je to hrozně povznášející! Děkuji :-)

taron: Viviana Mori: Lizzzie: Yasmin: Yana: PetrK.: Marbal Škutin: Lusy: inkoust: DDD: Moc vám všem děkuju za nádherné komentáře, strašně moc si jich vážím, každého z nich, a nevýslovně mě těší, že mou báseň i celkovou tvorbu takto vnímáte! :-) Jsem ráda, že jste se tu všichni zastavili a zanechali komentář. :-)

Vystižení konkrétního okamžiku? pěkné :)

Nádherná slovní spojení. Úžasné po obsahové stránce. Celé to do sebe krásně zapadá a dohromady to tvoří další Tvé jedinečné dílo.