ukrytá v máku: Moc děkuji.

Napsané nádherně a obsah... Asi každý má tisíc malých trápení a jedno velké (nebo dvě?)

Staň se vínem, sládneš, zraješ. Nezoctovati! Jednou budeš dopita k vysvobození a opita životem. Potkáš gurmána co tě ocení.

kéž by to bylo tak snadné... děkuji

Krásně uklidňující.

Leslie: Ano, ten "odraz ode dna" byl myšlený spíše obrazně, je to tak, jak píšeš, ta cesta vzhůru dá zabrat, ale je potřebná. Držím palce, aby v Tvém životě bylo všechno tak, jak má a k Tvé spokojenosti :).

Mlčeti Zlato: Dandy: Díky, těší mě, že vás oslovila..

ukrytá v máku: S tím dnem je to trochu pravda a trochu mýtus. Ono se od něj jen tak odrazit nedá, člověk se musí z té studny pracně vyškrábat. Moc děkuju.

človiček: Díky človíčku...

Tohle není špatné, jen bych dala přednost opravdu těm vyzrálejším zárodkům, než předehře básně.

Tvá slova mě vtáhla, trochu předělala a vrátila na jiný svět. samozřejmě přeháním, ale je to napsáno přehezky.

Pěkná.
Co dodat už to bylo napsano podemnou.

A ode dna nejlépe se zase odrazit.
Je hodně syrová, jde až na dřeň.
Leslie, jsem moc ráda, že můžu po tak dlouhé době, co jsem tu nebyla, nakouknout a začíst se do Tvé poezie :)!

Rentgenuji spirálu tvých energií dost nezdvořile, nehledím pod šaty, však lezu ti do duše bez klepání, ale zul jsem se přísahám, že nezneuctím chrám v němž slova stékají po stěnách do zrcadla laguny.

Psavec: Díky.

Určitě ji najdeš.

Sasanka: Jeee, děkuju, to mě těší:-)

Sasanka: Dandy: Mlčeti Zlato: Díky, že jste se tu stavili a zanechali pár slov.

Homér: Díky, chtěla bych říct něco víc, ale nenacházím slova.

Každej to ví, čím hůř se cítíš, tím lepší člověk píše básně, prý. No nic, miluju tu obnaženost duše, věřím ti to. A je to tedy slušná hrůza. Pojď na mou hruď.