gajda: Ty jo... tak tebe jsem tu nečekala, a už vůbec ne s takovou reakcí. Díky, že jsi se stavil, potěšilo mě to!

johou

Křehce je mi z ní na duši. Krása!

Hm, připomnělo mi to moje básnické období, kterým jsem prošel jako somnambul secesní vilou, zavřel dveře a upadl do vzduchoprázda. Poezie se rozplynula, v echu zaznělo ještě pár veršů a nastala tma a ticho - totální mez inspirace. Teď už si můžu leda číst cizí básně o lásce. Lepší, modernější, rafinovanější, křehčí... jako tahle.

Cítit se s někým v bezpečí je nejvíc. Raději se nedotýkám, je křehká...

Ziky: protože je dneska TAK těžké někomu doopravdy VĚŘIT...

Jinak - dílko hezké, díky.

:)

ano ano ano! a teď mi ještě pověz, proč je tenhle pocit bezpečí mezi lidmi tak ohroženým druhem?

Krásná je, tak křehká, snad se v mlze neztratíš....

Skvělá je... a obdivuju, musí to být silný zážitek. Ať je ti krásně na duši, nejen z tvého pobytu tam :)!

Písané zo seba,zo svojho JA, hlboká a krásna báseň.

korálek: I já.

Silná, děkuji ...

dvakredencedekadence: Díky za zastavení.

kmotrov: Děkuju. A děkuju i za tuhle perspektivu... samozřejmě si to uvědomuji a je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se pro to rozhodla. Ale je fajn si to čas od času připomenout. :-)

Homér: Dík. Tohle jsem tu neviděla, zatímco když slavili křest jedné holčičky, smíchali několik druhů tvrdého alkoholu s cukrem ve velkém kýblu a pak si tím připíjeli. První rodina, pak postupně celá komunita. Říkají tomu “míchání krve”. Taky jsem ochutnala, byl to celkem smrťák.

díky za tohle téma.

Pachamama, pachatata!
Nejdřív vylejt trošku chlastu na zem k uctění bohyně a pak šup do sebe. Dělaj to tam taky?
Motlitba celkem silná.

vanovaso: none: Moc děkuji... obdiv netřeba :-)

kmotrov: Moje báseň na námět mých zážitků a toho, co tu vidím a vnímám. Ale mám i španělskou verzi:-) Děkuji!