dasha: Já jsem tu úvahu psal víc jako otázku,než jako nějaké mé přesvědčení-a jak známo,v otázce je často skrytá odpověď..:-)
Ptal jsem se,jestli toto všechno,čemu říkáme láska je láska-protože se tím nazývá kde co,jakkékoliv emocionální poblouznění a pod. Pokud je láska jen toto všechno, za co jí lidé považují,taková sláva to zase není. Nebo spíš lépe řečeno-je to takové jaké je. Nic víc,nic míň.

GULI: myslím, že láska k sobě samému by měla být základem šťastného života pro každého človíčka na téhle zemičce . schopnost dělat něco nezištně pro druhé a mít z toho pocit uspokojení je pro někoho vírou v boha, pro mě prostě svědomím...a někdy upřímně něčím, co mě vyvede z mého vlastního momentálního psychického trápení...podívat se na svět z druhé strany někdy pomáhá uvědomit si co je v životě důležité ...zkrátka podle svěrákova Dělání všechny smutky zahání :-) Nazvat touhu po pocitu štěstí tím, že pomůžu druhým nějakou sobeckostí je asi blbost...člověk prostě nějak fungovat musí a pokud bude sám se sebou v harmonii a pohodě ,budou v pohodě i lidi kolem něj...a o co jiného v životě jde, než o to užít si to tady ?
Co se týče lásky a jejího spojení s absolutní psychickou a fyzickou závislostí...to je těžké, člověk se zkušenostmi se zlomením srdce už asi přemýšlí jinak, než že by měl být zcela ochromen partnerovýma nádhernýma očima a charismem...pak je to spíše touha po někom, kdo bude svědkem jeho životních událostí a s kým bude moci vzpomínat na to a na ono...prostě touha po parťákovi, kterému se bude moct svěřit se všedními starostmi a ke komu se přitulit, když venku tak krásně prší...a pokud budeme přemýšlet trochu prakticky...tak ano, pokud se s partnerem dohodneme, že chceme děti a uděláme si je, tak ano, vyžaduji, aby se staral, aby vydělalal peníze...protože zkrátka proto, že se mám ráda a chci si svého partnera vážit ...a věřit někomu...je zkrátka pocit...kdy ze situací a gest a postojů žena vycítí, zda může věřit, nebo ne...no recept na to nemám...ale jinak se řídit neumím a očekávat něco, co bych udělala já a divit se, že to neudělá on? to ano, to se stává, člověk furt nemá čas o všem diskutovat, jak by jsi se zachoval kdyby...ale chce to víc mluvit a mluvit a myslím, že zrovna tohle vy chlapi moc nemilujete :-)) no tvůj příspěvek je dlouhý a momentálně chce zase mluvit se mnou dcera tak snad někdy příště :-) D.

moc pěkný.................

najifka: Když něco nazveš sprostým,bude to sprosté,když hezkým,bude to hezké..:-)

jj taky myslím, že je to sprosté. sprostý hrnek prostě.

he, pěkné :D :)

Souhlas s Homérem...náhodou je to pěkná srandička...já jsem pro :))) Líbí :)

Homér: Já už si to nepamatuju,je to dlouho..:-):-) Možná trochu jo...:-)?

Nekecej, tý dvojsmyslnosti by si všim i slepej. Jako přání budiž.

Vladan: Ono to původně mělo být trochu dvojsmyslné..:-)

proč mě napadají samé sprosťárny? Ty dvě první sloky se dají pochopit různě...

taron: „pro tebe je teda zbytečné přemýšlet i o tom , co vlastně možná je, ale nedokážeme to chápat ?“ – to plyne z čeho? Napsal jsem, že nevidím důvod do „teorie o vzniku světa“ přidávat nadbytečné předpoklady, nikoliv o nich přemýšlet! Právě naopak! Je to logický závěr analýzy situace?
Líný jsem, sice nevím, jak to souvisí s čokoládou, ale lenost není úplně špatná vlastnost. (dobro x zlo?) Díky lenosti vznikla spousta vynálezů – hádám, že hlavně chlapi raději myslí a vynalézají něco na ušetření práce, než aby makali…
-stěhování-

GULI: "Ale nehodnotí to-i kdyby mohli" -----hm...ještě , že jsi nakonec napsal to myslím :))))) Asi s tebou jinak souhlasím :)

Vladan: „co když tím Bohem není neživá inteligence, ale živá inteligence ?“ – důkaz k popření nemám, ale proč zavádět něco „navíc“, když to je zbytečné???
---pro tebe je teda zbytečné přemýšlet i o tom , co vlastně možná je, ale nedokážeme to chápat ? Přiznáváš tedy, že jsi líný ? Už jsi psal , že máš rád čokolády...jsi tedy lenoch :))))))

Kde jsem vzala morálku .. z jakého důvodu se tedy někomu tvoří hormony štěstí , když dělá něco, co je třeba zlé a ví o tom a líbí se mu to ? Jo...je unikát ...dobře...tobě to stačí , mě ne :)

Dobře, je tedy unikát ...ve všem...:) Jsem unikát ....přesunem se vedle k tobě..:))) K tvé úvaze...tam to budem řešit dál , ju ?

Vladan: ano-dobro a zlo jsou pojmy,kterými člověk nazývá to,co se mu zrovna hodí nebo nehodí. Zvířata nic nehodnotí a nepojmenovávají,když je jim něco tělesně nepříjemné,snaží se od toho utéct nebo to zničit. Ale neříkají to je špatné.Jsou šťastné když je jim dobře a nebo tramatizované z určité situace,která se jim zapíše do mozku a trvá delší dobu-třeba psi.Ale nehodnotí to-i kdyby mohli. Jsou tam,kde jsou a prožívají to,co je. Myslím..

taron: To zlepšení bylo míněno „v argumentaci“, ve způsobu protiútoku :-)
„že dobro a zlo není výmysl člověka“ ??? Dobro a zlo je vždy vztaženo k hodnotiteli. Máš louku – tisíce rostli a živočichu (hlavně hmyzáků). Přijde člověk, zoře ji a zasadí brambory. Udělal to proto, že chce dobro pro sebe a pro svou rodinu. Z hlediska těch travin, kobylek, ptáků… to bylo zlo. Z hledisky myší a mandelinek dobro. Myši a mandelinky jsou z hlediska člověka zlo. Podle mě zcela jisté, že dobro a zlo JSOU výmyslem člověka. Ani rostliny a ani zvířata takto neuvažují.
„jak ta buňka pochopila, jakým způsobem se má teda rozmnožovat“ – proč by to měla chápat? O tomhle si pohovoříme v mé úvaze o vzniku života, až se dobereme k tomu, co je život.
„Nebo je pro vás jednodušší přijmout neživou inteligenci, která vlastně ani neví, co tvoří...“ – ano, její výtvory jsou formovány = optimalizovány tlakem okolního prostředí. Příroda (coby tvořivá síla, přírodní zákony) si neuvědomuje „život“ a netvoří tedy „pro zachování života“.
„Věškeré tvé konání musí mít nějaký smysl, nějaký cíl..jinak je to beze smyslu...“ – tak to je opravu pravda! To se to povedlo! Mimochodem, jaký smysl má neuspořádaný pohyb molekul?
„co když tím Bohem není neživá inteligence, ale živá inteligence ?“ – důkaz k popření nemám, ale proč zavádět něco „navíc“, když to je zbytečné???
Hormon štěstí: Každý člověk je unikum, někomu se vytváří víc při smíchu, jinému při bolesti, někomu se vytváří celkem málo, někomu hodně… Stejné s růstem a barvou vlasů… Co je na tom nepochopitelného? Kde je tam morálka, dobro a zlo?

Já se prostě jen ptám sama sebe a vás...je možné, aby něco , co udalo zákony života bylo živé ? A dělalo to pro smysl...pro to , aby dal - nebo dalo šanci i někomu jinému žít ? Koukat se na barvy přírody, na mláďátka ? Milovat a dýchat čerstvý vzduch ?

kmotrov: Ty si tu taky ? Paráda...

V mém případě jsou důkazem Boha, takového toho rosolovitého, spirituální zážítky. Jde o to, že někde naleznu nějalou schodu (někdo už něco takového popsal). Že to někdo jiný, "racionálně," vyvrátí rozumem (v ten okamžik, je řeka života už někde úplně jinde)? Je mi to jedno. Nemám žádný pevný bod.

Vladan: Jo a k tomu hormonu štěsí a jeho boifyzikální popis...proč ale někdo cítí štěstí třebas i při tom , když je někdo trestán...? A jsme opět u morálky a dobra a zla....