Moc hezká momentka. :-)

Ten motiv, připomněl mi písničku Hvězda na vrbě. :-)

Moc krásná

Moc krásná. Popisování těchto výjevů, to je prostě tvoje. Těším se na další.

princeznacarodejkaZ: Ano, to máš pravdu. Už z pobřeží ti našeptává. Ale když jsi jím obklopena a vydána mu na milost, zcela si tě získá. A tak si tu na ten pocit vzpomínám. :-)
Děkuji Ti za návštěvu a moc milý komentář. :-)

Uniká mi smysl toho slepeného textu. Má to symbolizovat, jak v čase všechno splývá dohromady? Nebo prostě jen tak? Raději čtu texty, kde slova takto slepená nejsou..
Jinak se mi báseň moc líbí. :-)

Nenechat zevšednit okamžiky a vážit si toho, že jsou a nezapomínat, že jsou především tím, čím je chceme udělat. I náročný den lze nakonec hezky prožít. ;-))) Tomhle jsem si v ní našla. :-)

Ach ta nesmělost. ;-)))

Je mi povědomá... A líbí se mi ten nápad s leknínem. A pěna dní? Je symbolem bolesti, kterou tiše snášíme, ale zároveň zdrojem našeho klidu, protože je v našem srdci a tedy součástí toho, kým jsme a to díky někomu? :-)

Krásné přirovnání. S tím jsem se ještě nesetkala. :-)

"...bez tebe nemohu
vzít naše duše na milost
musí být na to dva..."

Tím jsi to krásně uzavřela. :-)

Bohužel, těmto otázkám nikdy neunikneme. Nakonec snad ale všechno má své proč mělo to tak být... Snad.

Moc se mi líbí. Krásně zde ten nápad zafungoval.

Taková hravě praštěná vize. Zajímavé pojetí.

A42: Děkuju. Jsem ráda, že zanechala dojem.

shane: Tak potom se snad záměr zdařil. ;-) Když jsem ji skládala, prolínalo se mi v hlavě spoustu věcí... Zde se sešly, nebo aspoň já je tu vidím. ;-)

Lehce černé a morbidní, ale naturalistické. A proč ne? Je dobré zamýšlet se i nad těmi méně líbivými věcmi a když se navíc podají takto, o to větší to má účinek. Četla se mi sice o něco hůře, ale vzhledem k tématu o to víc nakonec zapůsobila a zanechala hlubší pocity, když jsem si to celé představila, než kdyby to bylo podáno poetičtěji.
I když to není můj šálek čaje, nejsem proti si občas něco v této podobě přečíst.

princeznacarodejkaZ: Děkuju za uznání. Od tebe si toho moc cením. :-) Zabývala jsem se zde otázkou, co se stane, když něčeho začne být příliš. A myslím, že kde se nekřeše jiskra, oheň se nezaloží. Ale nakonec je spousta věcí otázkou vůle. Děkuji za návštěvu.

"...Nahlížím do zrcadla z řas..." - nápadité! :-)

Ikaros z říše hmyzu? :-)
Vybavila se mi jiná úvaha: Moucha na stropě. Jak to sakra dělá, že nespadne?