Zdá se to snadnější co? Ale zkus si v delším obodbí plynulé přechody z rýmu do nerýmu, brzy možná pochopíš, kde tkví podstata volného verše. A přijde ti lehčí rýmovat.

Až z toho mrazí.
Trochu odbočím k impresionismu. Percepce smrti v moderní době - to je téma! Vyděsí tě více zohavená mrtvola, krásně explicitně přírodní někde u cesty se sekerou hluboko vkrku, nebo krásně do igelitu zabalená anonymní mrtvola bez krve? Mě to druhé. V prvním případě člověk na vlastní oči aspoň vidí na čem je, je v tom jistý pocit klidu, že nic nečekaného se nemůže už stát, ale co proboha může vylézt z toho pytle vedle? Jakoby mrtvole moderní přecitlivělost upírala právo na exhibici. Je to tak umělé a nechutné. Zabalí vás do igelitu a první co se vás pak dotkne jsou gumové rukavice patologa a jeho skalpel. Brrrr. Hned se mi vybaví krev na kachličkách a všechen ten chlór co má zakrýt pach krve. Hnus.

Tolk k odbočce.

Už jsem se těšil, kdy sem dáš zase něco romantického. Vlastně celkově je to dílko po delší odmlce. Hezké. Něžné. Lechtivé a hezky napínavě to končí. Ale pozor, co vyzradíš to se už splnit nemusí.

Jo ten uzávěr na konci prosakuje Homére, měl bys ho utáhnout.

Takže, kdybys to shrnul, co očekáváš od básnění?

A nepřipadá ti to marné a zbytečné?

Pravda, pajalorde, je obvykle mnohem komplikovanější. Aby se nad myšlenkou někdo zamyslel, neměla by ho forma odradit. Od básničky se kromě obsahu očekává taky to jak je ten obsah podán. Odpůrce názorů si najdeš ať to napíšeš v odstavcích nebo ve verších, ale odpůrce stylu bych nevyhledával.

Neměl ptáček dost zkušenností. Příště se poučí.

Až na to nአdole (a dlouho jsem zkoumal, jestli to není náhodou jen smítko na monitoru) je to na tvůj věk dost zdařilé. Ano, povedný začátek.

Ó, jak ti závidím. Ten prostor pro objevování! Ve vztahu, v poezii, ve všem. Tu enregii a zápal ti závidím. Mám naději věřit, že povede cestou úspěšnou.

Poezie a radikalismus nikdy nešly k sobě. Buď je tvým záměrem umění a jsi básníkem, nebo šíření názorů a pak nejsi básníkem ale jen hlásnou troubou a pro trouby je poezie škoda. Doporučuji zkusit víc umění a zapojit trochu snahy, a ne radikalismus a znechucení.

Nu řekl bych prvotřídní vyznání. Špičkový výkon.

Je cosi záhadného na ženském vnímání tělesnosti. Jakoby se svět bez dotýkání - bez fyzického kontaktu - vůbec neobešel. Jakoby všechno bylo jen mlhavé a málo skutečné, dokud si to ženy neosahají. Chlapi to tak obvykle nemají, jsou senzitivně racionálnější. řekl bych, že i v básních to je cítit. Ten základní postoj k erotice u mužů a u žen. A píše-li muž erotickou poezii z pohledu ženy, vždycky se tím prozradí.

Já mám žvýkačku, tak mi čelist zůstává přilepená, ale chválím! A odvahu chválím, teda, pokud je ten pahorek tvůj :-D Krční jamka! To je zajímavá věc. Jedna z nedoceněných erotogenních zón. Já ji nemám. Po tracheotomii tam mám jizvu a nerad, když mi na ni někdo sáhne. Ovšem je to věc, která se do básní málokdy dostane, přitom je to tak roztomilý pojem, hele, krční jamka. Hm. Zbožňuju erotickou poezii, když není příliš explicitní. Když má to co tady - mnoho nevyřčeného.

Velmi povedené. Takové vodné a stočné zároveň.

Další formulka, kterou se tu všichni zaklínají. Používáš kolektivní slovník, víš to? Havel, demagogie, kopeš... Proč už se se mnou nechceš hádat? Ty se přece rád hádáš. A nevěřím, že ti došly argumenty.

Ó latina. Ta tu chyběla. Že sis nevšiml, nevadí. Já si všiml. Nejlíp se všímá toho čeho je lze si všimnout u druhých, nemám pravdu?

Je to útok. A měl to být útok. A je to útok na útok, který byl taky útokem na útok. Tak to, že útoky zdárně pokračují, musíš jako pacifista ocenit, ne?

No o násilných prostředcích na serveru, kde se toliko píše by se mohla jednou napsat kniha, ale řekl bych že slovo je tady stokrát silnějším prostředkem než pěst, kterou můžeš leda naprázdno bušit doma do stolu. Toliko k tvému pacifismu, který tedy ve tvých slovech moc necítím, ať se snažím sebevíc.

Jménu Havlovu se radši vyhnu. Ale ten měl aspoň smysl pro humor a neviděl za každou větou útok, jako ty. To je možná problém. Ta virtuální přecitlivělost. Proto ta agrese?

Mimochodem, my spolu neválčíme. Řečeno s Palackým se jen potýkáme, to zní líp, já tady potřebuju názorový protipól, to snad za tu dobu, co jsi tady, došlo zase tobě. Kde bych bez tebe byl? Nevyrovnaný, arogantní, namyšlený, třeba i narcistní! Ale občas i ty potřebuješ vyfackovat, tohle byla zvlášť vhodná příležitost, nemyslíš?

Ale já jsem spása národa, pane Náčelníku. Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že jsi pacifista, protože ses nikdy jako pacifista nechoval a ani teď se jako pacifista nechováš. Naopak prokazuješ nepochopení. Což je komické vzhledem k těm řečem o frekvenci a naladění. Nikdy jsi nebyl přístupný dalogu, vždycky jsi ho předem odsoudil jako pokus o demagogii, což je slovo, které psanci dost rádi používají, nechápu proč. Když nesnášíš násilí, proč oplácet zase násilím? Necháš se vyprovokovat nějakou nepovedenou básní k ještě méně povedené a pak pod to napíšeš, že nemáš rád násilí a že je třeba se otevřít myšlence, aby ji druzí pochopili. Někdy se ptám, jestli ty komentáře po sobě čteš.