No to právě nevím. Nesleduju to. (O nás?)

Vidím, že podhoubím této úvahy je jiná diskuze na jimém místě.

Jsem jeden ze služebně nejstarších psanců, stejně jako Gabkin jsem začal na literu a přešel do Lukiho extra klubu básnických fajnšmekrů. Od té doby jsem prošel vývojem jako autor, jako kritik i jako čtenář. Souhlasím s myšlenkou Orionky, že jde-li autor s city na trh, nemá co truchlit, že ho někdo nechápe, hold to napsal tak blbě, že ho někdo nepochopil. Nemyslím si ale, že cenu díla určuje čtenář. Ani náhodou! Čtenář je laik. Je podoben bláznu, co kupuje rohlík za milión. Kdo určuje hodnotu díla je autor sám. Buď svými znalostmi, svými zkušennostmi, svým talentem, nebo jen jménem ale to všechno by se dalo shrnout do položky KOMPETENCE AUTORA. Čtenář je konzument. Když tomu rozumí, užije si dílo víc, než ten kterému se jen líbí, ale neví proč. Emoce do poezie patří. Bez emocí, co by to bylo bez emocí? Neřešilo se tu už na psancích nejmíň stokrát, že umění (dobré nebo špatné) má ze své podstaty vyvolávat emoce?

Snesl. Rozhodně snesl. Ale nikdy z tebe nebude mainstreemový básník. Budeš underground. Ale to není na škodu. Dneska vydáš cokoliv, když na to seženeš peníze. Malého Darwina si ale nevzdělaný vulgární mejnstrím všimne.

Myslím, že v tvém případě andělé gramaticky korektní poezie dávno rezignovali. Nezapadáš do jejich mytologie.

Dárvin s malým d. Ale je fakt, že byl malého vzrůstu, takovej trpajzlik. Sám byl ve své době účinným závažím. Jo.

Velmi velmi vtipné indead. Vytanula mi na mysl představa muže s pupkem v reprezentačním upnutém dresu, jak po akci stoupá na bednu nemoha se dojmouti tónů národní hymny a pak ufuněně běží stadionem a třepotá vlajkou nad hlavou, že to opět dokázal.

Snad nebude nedostatek mladých býčků důvodem nereprezentovat svá mistrovská díla v Kutné Hoře! Pojedeš?

Velmi zdařilá jednohubka. Jasný a stručný koncentrát.

Ta se zase jednou povedla. dla. la.

Hm, čekal jsem politický flák a skuhrání na to jak jde civilizace do kelu takovým tím lidovým kramářským způsobem, který nesnáším a ejhle, byl jsem spíše mile překvapen tím, že jsi to popsal poměrně moderním jazykem. Není to tradiční politická skuhrárna, má to docela osobitý styl. Nejspíš tím, že to má takový lyrický rámec - ta první a poslední sloka tomu dává filozofičtější nádech.

Dočetl jsem to až k Obamovi ovce.

Psát v sedmnácti o drogách je smutné. Psát takhle je ještě smutnější. Ani nevím, co vlastně očekáváš. Někdo tě poplácá po zádech, polituje, vcelku jim ale jsi ukradená, jako ztracený případ. Z čeho se sama nedostaneš, z toho ti jiní nemají povinnost pomáhat.

Nespatřuji na básničce nic kryptofašistického ani buržoázního. Myslím si spíš, že narozdíl od těch dealerů, bys měla zastřelit svého učitele češtiny. Evidentně ti lásku k rodné řeči moc nestimuluje. Pokud máš aspirace na to psát ještě někdy básničky, a tím myslím básničky, ne tyhle sprostý vylívárny neuróz, které nikdo číst nechce, tak bys měla začít gramatikou a pak si piš o čem chceš. Pravidla pravopisu tu nejsou pro srandu králíkům. Pokud chceš, aby tě někdo chápal, musí napřed pochopit, o čem píšeš, což tady dost dobře nejde. Halucogeny neexistují. A je fuk, že máš 17. Rok před maturitou a neumět napsat halucinogeny, je dost tristní. Chce to míň chodit ven a víc číst. Ne si vylívat vztek, ale trochu se snažit. Bez trocha snahy se ti upřímné pochvaly sotva dostane.

Jak jen může tynhle Midem napsat ,,Líbí"? Jak jen tě může v něčem takovém podporovat? Jako by někomu snad dělalo ohromnou radost číst o mizérii feťáků.

Možná tě tenhle komentář rozbrečel. Promiň. Ale zasloužila sis to. Mně málem rozbrečela tvoje báseň. Takže si jsme QIT.

Tečka

Vtipné. Taková rýmovaná hádanka.

Já bych to osobně za ryze taronovské jako tuhle Pimp neoznačil, na to mi to přijde hodně zobecňující, ale třeba jsem od tebe¨, Taron, už nějakou dobu nic nečetl a ušel mi vývoj. Četlo se to hezky.

Souložit? Spolu? Hmm.

No a nakonec to nejlepší. Dneska snad musíte splnit nějakou kvótu nebo co, že to sem cpete, aniž byste si to po sobě přečetli. Zatichne - blábol, nezjištné - blábol, očí-zatočí - rým jak z cirkusu, oddáváme se pocitů(M!!) lásky - další blábol, copak láska není pocit? Nebo máte pocit z pocitu? Nějaký pocit na druhou? Vystup z té své růžovosti a pokus se své básni vetknout taky nějakou formu a úpravu, jinak nestojí za to, aby si to taky četl někdo jen pro radost z poezie.

Co jsou beznové noce? To je, radku, pěknej blábol. Ty ostatní gramatické chyby a chybějící písmenka se dají ještě jakž takž domyslet (nehledě na to, že básni nemají co dělat) - dokonce i to chybějící T v posledním slově. Ale beznové noce? I kdyby šlo o bŘeznové noci, s tím noce daleko čtenář nedojde. Trochu víc snahy, chlope, moc tě nekomentuju, ale čtu a rád bych četl dál, ale moc se o to nesnažíš.

V té rýmovánce se mi líbí toliko řádek s otázkou jak asi lidem voní ruce. Ten je pěkný. Roztomilý. Ale jinak by ses mohl občas nad svými verši zamyslet, jestli vůbec dávají smysl. Co ta věta s kraby v dunách? Nejen, že je to napsané špatně ale nemá to ani hlavu ani patu. Co by dělali krabi v dunách? Krab žije v moři, maximálně ho vlna vyplaví na břeh. Duny jsou v poušti, nikde jinde. A neříkej, že patříš mezi ty nebožáky s dysfunkcí, kteří se nikdy nenaučili svůj hendikep nějak obejít. V tom totiž tkví snaha, která se cení. Tady ji nenacházím, ergo necením si toho.

Jé, polština. Polsky psaná poezie je pro mě dosud polem neoraným, neznámá, byť jsem četl Wojaczka a jiné, ale nikdy jsem jim nepřišel na chuť, protože mi v polštině vždycky scházela taková ta básnická nezúčastněnost a lehkost. Ale tohle je napsané lehce a má to tu správnou atmosféru. Líbí se mi to.

Je milé sledovat, jak jsou si všichni začínající básníci podobní svou tvorbou. Všichni máte v hlavě Erbena, toho zabijáka dobré české poezie, kterého by vám měli co nejdříve nějací literární chirurgové odstranit, dokud vás úplně nezničí. A až se tak stane přeskočíte Hálka, Vrchlického, Bezruče, Horu i Seiferta a dalším nádorem na vašem umění bude Charles Bukowski...

Tvoje Tao, tvoje cesta je dlouhá a plná zatáček, na nichž poztrácíš chuť k rýmům jako nemá-má a najdeš kouzlo nerýmované poezie a neveršované básně. Pak si uvědomíš, jak je těžké se vracet zase zpět k rýmům a budeš se pokoušet o rýmovaně nerýmovaný kompromis, který by stále zachovával tvůj styl.

Moje rada: další básničku razantně zkrať a napiš ji bez rýmů. Pak si ji znovu přečti a zhodnoť, jestli má nebo nemá myšlenku, kterou by dokázal najít i člověk, který ji nehledá.