já? Ale inspirovat by tě mělo to stvoření s oranžovými vlasy ne?

nahoře v Beskydech už podzim začal. U nás na zahradě dozrálo tolik švestek, že se lámou větve. Miluju podzim, už aby dorazil i sem dolů.

Básnička je perfektní. Je lehká, je smyslná - to hlavně.

Obrázek je ....hm...motivující.

(Kdo tě teď vlastně inspiruje?)

ty rovné závorky jsou tam proč?

nedočetl jsem to

je to tak, v tomto případě kolonka Upozornit na chyby jaksi nedostačuje. Ale to mÍlit se je horor.

(Mimochodem ten Ind má náhodou pravdu.) Ind (stejně jako Němec) se píšou s velkým.

táta mává, máma mává

(to bych dal na konec)

To o tom ránĚ vyznívá skoro jako by nešlo o ráno, nýbrž o ránu. Ovšem jako ukolébavka se to povedlo. Je to krátké, jak ukolébavky mají být, dá se to říkat před spaním, je to dík rýmům snadno zapamatovatelné.

Obdivuju tvoji vytrvalost. Stále si někdo stěžuje (i já svého času, ale jak sis všimla, rezignoval jsem) a ty se stále držíš svého. To je charakter!

Zato já bych rád věděl, proč to píšeš. Wocogou? čtu to už po šesté a nic podstatného v tom nevidím. Když si představím, že jednou by to mohlo vyjít třeba ve víkendové příloze Mf Dnes, řekl bych že jsem dosud psal samé hovadiny a začal bych všude cpát takového bezduché nesmysly. Nebo se pletu? Není to bezduché a není to nesmysl? Ale včem to má ducha a jaký to má smysl? Že by dnešní svět z pohledu oplzlé patnáctky znamenal jen honbu za ukájením svých zvířecích pudů a kašlal na lásku? To má přijmout negativní pohled nějaké holky co si myslí, že pobrala všechen rozum světa? Mám se ošklíbnout nad vším hezkým co mě potká a starat se jen o svoje přežití? Mám uvěřit, že milování je relikt z dob pravěku?

Ani omylem.

Básnička je dalším rádoby přecitlivělým výkřikem bezduchého stínu do hluché tmy. Nic převratného. Podobných jsou tu stovky.

věčné téma, že?

Báseň prošla. Ale jinak to jsou takové lacné rýmy. Ten vlas mi tam vyloženě hapruje. Už jen proto že ovce nemají vlasy.

BRNO!

S tou lehkostí souhlasím. Neřeknu, kdyby nějaký ten meteor žuchnul na Zem a pozabíjel stovky lidí, ale tyhle přelety - meteorický déšť - jsou věcí tak neuchopitelnou obyčejnému smrtelníkovi, že si zaslouží trochu lehkosti no ne? Jináč je to hezké až na dvě podstatné věci: 1, je to rýmovačka bez rytmiky. Navíc ty rýmy semtam dost kulhají. No a 2, i když je to tam zmíněné jen třikrát, je to samá hvězda, hvězdné, hvězdy a přitom to jde tak lehce opsat. Básník by se neměl, obzvlášť v tak krátké básničce opakovat. Čtenář není blbec a pochopí o čem je řeč, i když tam třeba ty hvězdy ani nezmíníš. Já vím, říká se mi to lehko, a snad bych teď ani nedokázal žádné vhodné synonymum najít, ale hvězdy jsou téma, kterému se už celkem dlouho věnuju a vím že to jde.

u mě taky dobré, ale něco tam neštimuje. Ano, to milování. Ve spojitosti s tou mámou, to vyznívá dost podivně. Jako nářek nad pocitovými útrapami autoritářské matky, nebo a to je ještě horší nad předčasně sexuálně vyspělou adolescentkou drženou doma.

(Toho méďu chcu! Můj Míša Kulička je už deset let po smrti.)

jeden bod dolů za Lunetiky a jeden za ty přechodníky. Jenže je to suprové. Upřímně, jsem si toho všimnul jen díky těm Floydům v nadpise, jichžto jsem fanda. A čtu a čtu a nechybí tam skoro nic. Ten floydiánský pocit moderní pustiny, který se objevuje v jejich diskografii od Watersovské éry až po division bells, mám rád. No a nejlepší je konec. A přiznám se, že to asi chápu trochu odlišně. Totiž že ti prakticky vzato neznámí lidé, známí jako sousedé, o jejichž existenci člověk ve velkém paneláku kolikrát nemá ani ponětí, musejí nutně působit jako ufoni, vetřelci, když se ozvou tímhle způsobem. jo je to jako pokus o komunikaci s odlišnou civilizací.

Jo jo. Zrovna ve středu jsem zašel k Vencovi. Chudák - staví si přístřešek na hospodářské budově. Vlastně takovou půdu na půdě. Z hlíny a slámy. No nevím nakolik je to vhodné hygienicky, ale energeticky prý velmi. Chtěli jsme to zapálit, jenže pršelo. Tak jsmezašli na trocu vody k němu do pokoje. Přestěhoval se nahoru i s mapami, takže předpokládám, že jeho Brácha převzal ten spodní pokoj. Má vlasy jako ....jako vodník česílko po zásahu bleskem. Ale je blonďák a vodník Česílko je brunet, takže jsem tím přirovnáním zase úplně vedle, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Bavili jsme se totiž mimojiné - s Vencou ne s Adamem - o naší společné skautské minulosti. Já to dotáhl na šestníka, tábory jsem nesnášel, no a on skautem nikdy nebyl. Ale tuším že Ta holčina, co s ním bude vést domácnost nějakou dobu ve skautě byla. No a já prawim: umíš ještě uzly? A on že ne.

Představ si. ON NEUMÍ UZLY!

Kam se ten svět řítí. A to je to prosím student čtvrtého ročníku architektury. Až jednou bude trochu víc pršet a ne jako v tu středu, to jsem si ani nebral deštník, stačilo mi jít v klobouku, a ten jeho přístavní přístřešek z hlíny se rozpustí, a jelikož si myslím, že Adam mu zabere i ten jeho dosavadní pokojík a on skončí na ulici, naučím ho jeden uzel.

ano ano. Znám to z vlastní zkušennosti. Taky jsem v tom záchodě umřel no. Snědl jsem vlastní nohu. Nevím proč, ale zdálo se to jako dobrý nápad, tak jsem si ji sundal z ruky a začal ji jíst. Jehly jsem měl zapíchnuté do té druhé nohy a stál jsem na své třetí a čtvrté noze. Mám chlupaté nohy, takže si dovedeš představit jak blbě se mi to polykalo. Bohužel před tím jsem měl okurky a nakládané banány, takže se mi udělalo blbě. Málo lidí umí zvracet nosem. Jenom já a jsem na to hrdý. Ale když se mi ta noha drala nosem ven, tak jsem se zadusil. Úplně jako Hendrix! - řekl jsem si. Jenže já nebyl kytarový mág. Neuměl jsem ani ty trapné kouzla s kartami a tak jsem tam zemřel no. Když na to si vzpomenu, nejde mi stále na mysl, proč jako dávali na záchod tu modrou žárovku.

Stejně nesvítila.

Myslím, že zásadní je až věta: Klidně spi, ne vždy Tě potřebuju celého.

Čirou náhodou se mi zdají poslední dobou sny o bytě, kde jsme bydleli, když jsem byl ještě školák. Čtvrté patro paneláku, sídliště, ze tmy na chodbě u výtahů mám dodnes husí kůži. Ovšem, když se v noci zhasla světla ve všech pokojích, dalo se procházet volně po bytě, protože z venku z ulice sem šlo vždycky dost světla. Je to fenomén města, že večer je tam obloha červená a ne černá, jako na vesnici. no a venku zářily lampy a ze všech stran stály paneláky a v jejich oknech se taky svítilo. Většinou barevně, podle toho co zrovna běželo komu v televizi. Do toho všeho dole semtam projelo nějaké auto, a jelikož muselo do zatáčky tak všechny ty věci, co jsem měl položené na okně, udělaly dlouhýý pohyblivý stín na bílé zdi a takové to wmmm!. Do toho, kdyby někdo hrál něco soulového na basu, tak (ačkoliv bych se tam nikdy nikdy nevrátil) bych si docela dokázal představit, že bych v té ložnici v tom bytě četl tuhle básničku nahlas tak dlouho, dokud by se do puntíku nestalo to co tam je.

ámen.

Hezky řečeno.

jo a slunce tam maj horký, tak z něj dělaj holky a holky co jsou ze Zlína, z těch se točí zmrzlina.