kdysi jsem napsal něco podobného:

Ententýky připínáčky,
Ford se řítí ze zatáčky,
dejte pozor, kdokoli,
může skončit pod koly.

Pak jsem to ale stáhnul pryč pro nepříznivý dopad na veřejnost, neb ta začala se více vyhýbat chůzi po chodníku a jezdilo se více auty, na přechod už vlezly jen maminky s kočárky, protože ty měly jistotu, že nejdřív ta auta sestřelí ten kočárek. Bylo to hrozné! Lidi začali šílet a docházelo k hromadným kolizím, děti a starci se řítili obcemi stovkou a každý se bál vystrčit při jízdě hlavu z okna! Nejhůře to odskákala zpětná zrcátka. Rádia a televize už nepřinášely jiné zprávy než o nehodách na cestách. Ve vlacích bylo narváno lidmi bez řidičáků. A pak ty anonymní výhrušky v dopisech! Spolek skautů dokonce vyhrožoval hromadnou sebevraždou a upozorňoval, že krvavá realita na přechodech je mnohem strašnější než se zdá. Každý už měl v rodině někoho přejetého. Pak jsem prozřel, že není radno si dělat srandu z vážných věcí - nejsem přece Nohavica, ten to umí - tak jsem to musel smazat a naše civilizace byla zachráněna. Na jaře už lidi zase začali jezdit na kolech.

krásně by se to doplňovalo s preludiem od Rachmaninova a starým portským vínem.

sice je tak nějak divně nasekaná, ale je moc hezká.

jaksi tvé ,,rebelanství tady,, osobně nereflektuji. Je tu víc rebelantnějších rebelů a rebelantek.

nevypadaly. Prospělo by to tomu. Mimochodem (mimochod - věc co chodí mimo) napíšeš omyl správně s tvrdým Y, ale hned na d tím máš mýlit se s měkkým.

8-D Někam si to musím přepsat.


Bezva (ačkoliv ty okovy no..)

Prostějanek zkrátka umí.

Nechal bych první a poslední sloku a doprostřed vlepil něco naprosto nesouvisejícího obsahem i formou, jako takovou reklamu která by čtenářovy myšlenky vychýlila stranou a on měl trochu čas na uvažování o čem byla ta první sloka a hledal v té poslední na tu první návaznost.

Líbí se mi ten způsob - jakoby začínat vprostředku.

... teď ses hodně seknul compadre.

nomen omen. Už z názvu čouhal Homér.

a ty? jsi si jist, že máš duši?

Ciryl Hoschl by měl radost, páč ty jsi skrytý talent a případ pro psychiatra. Přečíst si něco od tebe, nebo celé odpoledne pít absint - vyjde to na stejno, chlope.

i tenhle počin se mi líbí. Snad tím, že ve své stručnosti vystihl to co šlo říct i hromadou slov ale ne tak hezky a srozumitelně

Velmi povedené. Ten začátek by mohl být klidně politickým heslem.

Zasloužilo by si to lepší název. Když čtu o dunící ozvěně v tunelu a ten zbytek atak, nenapadá mě skorem, že by šlo o něco citového.

Trochu mi to připomíná Smrt v Benátkách. Krása na dosah, přec nedosažitelná. A autor si v skrytu duše přeje, aby to tak zůstalo, neb, ač si to sám neuvědomuje, potěšení mu přínáší pouze to, že se smí tou krásou kochat.

zaplnili jsme tu už tolik místa, že si toho ani nevšimne. A na tvých slovech něco bude ano. Vlastně je to jako s hudbou, nové styly a způsoby s sebou nesou možnosti jak překračovat hranice žánrů a to sebou nese i otázku je-li třeba hudba ještě hudbou, když se v ní nehraje ani nezpívá...a ani já se necítím vyřešit problém co ještě je a co už není básnička.

chybí mi tam jistý melodramatický aspekt, něco co dává slovům víc než funkci informativní. Slova by v poezii měla mít hlavně funkci popisnou, to mi tu chybí.

neříkám že nemá, ale postrádá to jisté prvky, které dělají básničku básní, osobně mám taky rád cizí názvy v poezii (jsem futurista).