myslím, žes chtěl napsat cejch ne cech. Je to hezké, není to veršovaná próza? Je to takové těžko stravitelné, plné nikoli slov ale termínů a termínových spojení: vodopády slz štěstí, zažehlé snítky z myšlenek, katedrála...
Báýseň uzavřená těžkými vraty co se otevřou ale s námahou.

c´est la vie

i mi sa to páči, len mám takový dojem že slovo oDprostit snad ani neexistuje?

Jo četl. Smutný příběh. Vypráví o tvrdém životě bez soucitu z něhož jediným vysvobozením je smrt.

příliš vyhrocená filozofie nemyslíš? Lidi si náhodou rozumí. (i my si teď rozumíme)

až se tak stane, nastane konec světa.

Kdo chce psát pravdu, ten ji napíše. Kdo to neumí a nechce lhát ať nepíše. Na to aby člověk napsal něco, tak aby to jiný nepochopil jinak, nepotřebuje odbornou terminologii.

to ze mně děláš ty sám. Argumentuj! Přesvědč mě! Co když máš pravdu ty?

Jsi nepřesvědčivý.

ne

je to super, ale ta čecháčkovská čeština je vážně otřesná. Literáti-obrozenci z 19. století bojovali proti němčině za češtinu, ale teď se obracejí v hrobě, jak se to zvrhlo.

áha.

Nesmysl.

a tohle je ironie?

no ne. To není ironie. To mi vysvětli.

tak tohle ty za nocí vlahých recituješ svým dívkám? A chápou to?

takže podle tebe stačí papír a tužka?

to je jako: šimli jste si někdy při plavání, jestli ohýbáte prsty na nohou?

Nevšimli, proč taky. Detaily nejsou nikdy zapotřebí, když ten zbytek funguje jak má, ne?

jo je to stále trošku dost mimo.

hm, prachsprostá závist.

fantasmagorický průstřel. Člověk v podobě flašky jest vylepšen dírou, hmm zajímavé.

je to moc hezky napsáno. Poslední dobou píšeš na celkem vysoké úrovni a to je vždycky těžké si ji udržet, nebo z ní na chvíli sejít a pak se zase vrátit.

K básničce: No...vůbec z toho necítím básničku, kdybys mi to recitovala třeba na nádraží, vůbec bych si neuvědomil, že to byla báseň. Je to příliš (a tím to nijak neshazuju) normálně formulováno, jak se říká, tak jak ti zobák narostl.

K té absenci živočišna: Já si toho taky všiml. Všude tady kolem vyrostl úplně jiný svět - metrostyl - všechny holky vypadají stejně a stejně voní, kluci to samé, všichni se stejně oblékají, všichni poslouchají Anetu L., všichni mají stejné cítění a vkus. Pořádně zarostlý a nijak vonící už jsem tady jenom já. Takže si cením, že je to básnička na téma, které myslím, neosloví jen mě, ale i jiné na taková slova citlivé duše tady. No a není to jen o lásce - to hlavně.

Dneska už Hegerová ani žádné ji podobné nie leze po stromoch s chalanami za čerešněmi, lebo to nie je IN.