jiBIGřiBUD: na tvém místě bych svými komentáři méně plýtval a víc si vybíral, komu je napíšu. Odrazí se to potom i v kultivovanosti Tvých komenářů.

Dovolím si promluviti do duše autorovi i kritikovi, protože oba byť protipólní postoje jsou na tomto místě zcela neadekvátní. Tak nejprve k dílu. Tohle je ten typ díla, který by se sem dávat neměl, protože svou dychtivou upřímností nikoho nezasáhne. Je adresován někomu jinému a na první pohled je z díla cítit, že nestojí o to, aby jej četl někdo jiný a nedej bože aby ho nějak hodnotil. Otázkou pak je, proč takové dílo teda vystavovat a žádat si komentáře.
No a teď ke kritice. JiBIGřiBUD se profiluje jako pan kritik co pro upřímný a drtivý komentář nechodí daleko. Ale měl by se zamyslet nad tím, co by měl kritizovat a co nechat být. Tahle báseň očividně může být napsaná sebenedokonaleji a stejně splní účel, za jakým byla sepsána. Když hodnotit dílo, tak pro to, aby se autor poučil co dělá dobře nebo blbě. Nepochlebovat ale taky kolem sebe nedštít oheň a síru.

zabít

Pěkné, pěkné. Na palindromy jsem tu zatím nenarazil.

Pěkně ač složitě napsáno. Normální člověk z lidu ale jaksi nepochopí o čem to má vlastně být. Báseň, nechce-li se tvářit tajuplně a inteligentně, by měla být srozumitelná v každém slově. Obrátit každé slovíčko třikrát v hlavě, než si najde svou správnou polohu, zabarvení a důraz. Třeba z druhé sloky je cítit jak se v člověku vyvalí na povrch elementární a přirozený hněv, když tiší bolest. I ta červená ukrytá v krvi na rukou je přirozeným pudilem vzteku. Kdybych měl červeně natřený pokoj, už když bych ho otevřel, rozbušilo by se mi srdce. To dělá červená.

Puerovi se to moc líbí.

Jééééžííííš, to byla ale ptákovina!!

Nicméně mělo-li se to brát jako humorný text, tak to svůj účel splnilo. K popukání bylo už to první procitnutí v nemocnici. Jistě, obvykle, když někdo omdlí, tak se naloží do sanitky a odveze na JIPku, kde do těla zasouvají ohromné nitrožilní, nebonitroděložní jehly, které se obvykle napojují na kapačku a kterými si pacient dle potřeby může kdykoliv směle propíchnout hrudník, třebas i skrz. Nemluvě o extraprogresivním druhu rakoviny, který se zčistajasna objeví a oběti pak zbýtá jen den, který samozřejmě musí strávit sexem. Semtam si zahurcá někdo zase padne do bezvědomí....

Je to komické, ale to asi nebyl účel, že?

Ich forma má jednu vadu. Autor musí vyprávět svůj vlastní životní příběh. Pokud ne, čtenář to zjistí, a pokud ano, tak se musí zcela otevřít, odhalit svoje nitro a dát do něj nahlédnout, stačí něco zamlčet a příběh se zbortí. Na ich formu musí být autor prozaik odvážný. Ve tvém případě, jak se zdá, s tím problém nemáš, a když už jsi hodně osobní, dokážeš nenuceně odbočit a pak se zase vrátit.
Úvod je taky důležitý. Ve zkratce se v něm odhalí o co v příběhu půjde a nesmí se toho říct moc, aby mělo cenu ten zbytek přečíst.

Je to pěkné. Dokážeš udržet napětí a pointa úplně na konci je věru šokující. Taky to prostředí ve kterém se ten příběh odehrává umíš vylíčit do barvitých detailů. Možná jedinou věc bych změnil: Nepsal bych jména. Ani kdyby byla změněná. Třeba Kafka, ten to vždycky vyřešil tak, že napsal jenom doktor K., což je sice hrozná varianta, ale když už je příběh osobní, tím že je podaný ich formou, možná by nemusel být osobní více. No, to je jen nápad. I bez toho by to přece šlo. Ačkoliv, teď si uvědomuju, že to celé vlastně začíná tím, Táňa, Táňa...takže nic.

Mám rád poezii, která odlehčuje. Vypravěč se stává něčím skoro nehmotným. Deštěm, vánkem, světlem, tmou... Je to věc, která mě fascinuje na japonské, čínské a korejské poezii. Ta lehkost ukrytá ve slovech. Je umění skládat verše tak aby dokázaly čarovat, aby ve fantazii vyprovokovaly představu, že i ta nejtěžší věc jakou známe ztratila svou tíhu a na pouhé fouknutí odletěla do oblak, jako by byla z papíru.

Musíš být křehký člověk, člověk, který vidí svět v maličkých detailech, člověk s prsty menšími než mají kapky deště. Básnička je moc hezká.

vtipné. Blbé, ale vtipné.

proklamativně šťastnej?

Nehladíš si někdy spíš při holení krk břitvou, sváděje v sobě boj, že bys ochutnal, jaké to je podřezat se?
(a nejlíp před webkamerou, hezky death on line?)

I já tímhle zabil čas, během kterého jsem mohl zachránit svět, ukončit války, dokončit výrobu medicíny amazonské horečky a přinést lék na rakovinu, zachránit velryby a vysázet nový deštný prales v ostravské Karolíně, nebo kontaktovat mimozemskou entitu ze systému beta Orionis....ale ne, já tohle musel číst. Nejvíc mě asi dožralo to vysazené bezprizorní odtržené řečnické ,,ti"

Jak neosobní a syrové rozseknutí jinak konzistentního těla!

Nešlo by to Jsi, prostě jen vytknout před závorku?

hutné

andělé krev nemají

Leda ti, co chodí v prosinci s Mikulášem a čertem. Kdysi se jeden z nich pořezal u nás o branku. Bylo to najednou tak mystické. Nikdo si to neuvědomoval. Na naší brance prolil krev anděl. On to sice byl mladý Souček, ale symbolicky vzato...

No ale básnička mě zas tak moc nenadchla. Té mystické tajemnosti mi přijde, že je tam málo. Ale těžko soudit, kdyby ji tam bylo víc, asi by i ta báseň byla delší než je a to by taky bylo na škodu.

Nu, tohle mi zní jako úryvek z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Všudybyl odpovídá na otázky. Neřekl bych, že by šlo o báseň. Postrádá to rytmiku, uhlazenost a vůbec. Napsat báseň obsahující úvahu není nic lehkého.

Tedy rozhodně vypadá netradičně.

Reaguješ mile, leč nemoudře, já jsem obeznámen s tvým říkejme tomu gramatickým handicapem. Šlo mi spíš o to, že čím delší text napíšeš, tím víc chyb bude obsahovat. Nic neubere tvé myšlence, kterou ztvárníš ve verších, na kráse, když ji vyjádříš ve zkrácené podobě a chyby trochu eliminuješ.

Hezké a nápadité dílko. Tvoje vlasy, pokud se zachytily na nějaké raketě z NASA už asi opustily naši galaxii a brzy se vrátí jako ohromný ničivý asteroid, který nás všechny zabije. Ta nezodpovědnost!! Tvá další věc doufám bude o síťce na vlasy. Jeden tvůj vlas mi v půlce srpna vletěl do oka. Dodnes mě škrábe.

Mimochodem, ta předložka před Sacré Coeur by měla být s E jináč je to psílis sykajísí slofní spojení

176 děl. Z kolika z nich si něco pamatuješ? Máme se těšit na dvou sté výročí na něco extra?