Svět chce být klamán. Puero chce být klamán, přesto v tom, nespatřuji žádnou fatálnost. Gyry si zapamatuju. Zaryju si tuto informaci do jedné ze svých mozkových prohlubní. Stejně nevědí, jak se jmenujou, teď už jo. Uvědomí si své místo v mé hlavě a začnou mít požadavky na větší prostor, kapacitu, lepší výživu a prokrvení. Já se pokusím utužit jejich poddanské vazby a silněji je připoutám k mé hlavě a ony se vzbouří, začnou sbíhat, dají se na zboj, vstoupí do stávky a nakonec sboří Bastilu a ovládnou celý svět.

Trochu jsem se nechal unést. To ty gyry.

No.....to je teda tečka za dneškem. Krásný skoro jarní den. Báječná teplota, venku tak na tričko, jen já mě celý den pohřební depku. Napřed v IKEI, kam jsme jeli jen pro nějaký nesmysl do sprchovacího koutu. A ten nesmysl byl zabalený a hozený do velké kisně s tisícem stejných nesmyslů. Miliony lidí se hrnuly kupředu ve směru šipek a já se tam málem ztratil, protože mě zaujal mladý pár, který se tam smál! Normálně se tam bavili a hrali si s maňásky! Nechápal jsem to. Pak jsme jeli do rehabilitačního střediska. Všichni tam byli staří a těžkopohybliví. Symboly zmaru a blížícího se definitivního konce. Když se člověk podíval ven, tak spatřil pod vyschlými stromy jen zarostlé minigolfové hřiště, pak začalo zapadsat Slunce a to byl konec, bo všechno dostalo podzimní nádech nostalgie. Doma jsem pak sekerou rozsekával vánoční stromeček - další symbol smutku po veselí minulosti, přede mnou u plotu bylo to místo, kam jsem loni v srpnu zakopal naši Vendulku a pak vylezu nahoru do pokoje, zapnu internet a narazím na tuhle báseň.

Je chorobně nakažlivá. Mám obavy, že se ráno už nevzbudím. Mám rýmu a ucpaný nos a asi se v noci udusím.

Z této výpovědi dýchá - přímo funí - oddanost vlastní víře v iluzi zamilovanosti a trvalost lásky. Je to krásné vyznání. OTEVŘENÉ. a ta písnička je kouzelně romantická.

inu.....báseň je o lásce ne? Hlavní hrdina je tedy do někoho BLÁZEN.

Nejsou ty rukávy zašité?

a letí do obchodu pro zlevněné cigarety.

Není to zlé, ale ty keci s měkkým i, to je horor. A ještě tak vtipně umístěný do centra toho všeho.

Povídka je to hezká. Nám - laikům, kteří znají ladiče pian jen z filmu Limonádový Joe - jsi dovolil trochu nahlédnout pod pokličku svého řemesla. Jistě si teď mnoho psanců koupí koncertní křídlo, jen aby si tě mohli pozvat na kafe.

Ve svém díle potřebuješ pro ztvárnění myšlenky příliš mnoho místa, příliš mnoho slov a obratů.

Zase jsi mě pobavil. Bohužel. Poslyš to máš takový absťák už po týdnu? Co když se nevrátí ani za měsíc? Ani za rok? Nikdy? Trpělivost.

velmi povedené

Ta čtyřka má nějaký specifický symbolický význam?

První řádek je perfektní. Nehomérovský. Ten samotný sonet je na tom podobně. Ej, teď jsem se nachytal, že v tých dílech jen vychytávám autorsky netypické pasáže. Bacha na to, aby ses nakonec netransformoval v někoho jiného. To ty ženské. Jednoho rána se probudíš, otevřeš okna a se sexuální vůní ti z pokoje odletí ven do čerstvého vzduchu i tvá původní osobnost a začneš psát o lásce a podobných sladkobolech!

Mno s doutníky není žádná legrace. Opravdu. Jsou to mrchy zrádné. Můj kámoš si nechal minulý týden v hospodě (však už byl dost opilý) objednat ty nejdražší co tam měli. Jeden stál 998 korun!!

Na Floydy bych šel. I na ty falešné co budou v Ostravě. Kvadrozvuk, hitovky, laserefekty,.... ale i Waters prý bude koncertovat v Praze, žel Bohu Puero bude tou dobou zrovna ležet v nemocnici, takže ušetří prachy za vstupenky.

Mám se radovat nebo smutnit?

Básnička je pěkná. Tož klasika.

Mno......nabízí se zásadní otázka: ten genitální guláš bude pro kolik osob?

Třeba si to ani neuvědomuješ, ale ta SPONTANEITA tvoje dílo dělá dílem.

Budu přemýšlet o tom kolotoči šutrů. Mno, možná ti tenhle výraz ukradu a použiju a budu dělat, že je můj. :-) (Mimochodem, napsal jsi tomu Puerovi?)

Vskutku povedené, Lizzzie. Rozepnutý vesmír na dotyk, metaforičtí pošťáci, dlouhověcí provazochodci.....používáš tahle spojení abys učinila slova básně ještě křehčí a pocitovější. To se mi líbí. Jo.

Možná je to tou melancholickou hudbou, co jsem si pustil, možná jsem sám dneska dost melancholický.... ale nějak mě tahle básnička sladce uchlácholila. Má v sobě zakódovaný tajemný symbolismus. A není třeba ji nějak vysvětlovat. Dívat se - spát; spát - snít; dívat se a snít a přitom si plést co je co...to má hodně do sebe a nejspíš to ani nebyl účel.

Oproti té tvé předchozí básničce (kterou jsem teda nekomentoval, protože je tam hromada chyb a ani příběh není kdoví co) je tahle mnohem dál. Je rafinovanější a má v sobě skrytou takovou lehkou mystičnost.

Tak to napravím:

V téhle básničce se objevuje spousta personifikací. Ulice, tma, atd. lížou, mají bolesti hlavy, padají. Mezi řádky vlastně píšeš, že i ten neživý svět je živý, že dýchá a že zní. Tramvaje v něm pravidelně pulzují na svých kolejových cestách a cinkají a všechna surovost, která tam je, je upřímná a citelná.

No, venkov by tvou městskou přecitlivělost možná vyléčil.

Ten obrázek má poetický nádech. Možná se pletu ale v té první sloce se mají lízat zámky? Ne známky?

Hanys: jiBIGřiBUD: 1kor13 má s tím kreditem naprostou pravdu. I s Homérem. Krásně to vystihl.

Neumí-li někdo vstřebat nekonvenčnost a avantgardu, sotva ji může nějak posuzovat.