Nespatřuju na výrazu hluboko zažraný tradicionalismus nic urážlivého.

Díky za odpověď.

Tedy nyní opatřím kritickým zhodnocením toto dílo:
Vlastně mě žádné hodnocení nenapadá. Já sám sonety nepíšu, bo to neumim a v sonety nevěřím. Ono totiž tyhle žánry, a toto dílko není žádnou výjimkou, působí tak těžce a konstruktivisticky. Kdybys nenapsal, že je to z rukávu vyimprovizováno, sotva by to byl kdo poznal. Zaměřím se na jiné pozitivum: totiž to náboženské nadšení. Ostatní básničky jsou spíš lamentací na Boží neprozřetelnost a pomstu a navíc se obracejí spíše k Bohu než k Ježíši. Jen ojediněle najde čtenář básničku jako vystřiženou z kancionálu. Ostatně bývají často výplodem nenadálého nadšení. A nebo se kaješ! Ale to bys nejspíš napsal něco jiného.

No potvrdils hluboko zažraný slovenský náboženský tradicionalismus. Česko mi připomíná jeden velký symbol ateismu a odpadlictví od víry. Jednak proto, že tady začala reformace světa, jednak proto, že bylo vždycky lehčí se neřídit tradicemi. Právě dneska byl u nás svátek sv. Jana Nepomuckého. Mimochodem je to ten nejdiskutabilnější světec pod Sluncem. Ve Sviadnově má zasvěcenou kapli. Takže tam byla dneska pouť. Že bylo hnusně, a dalo se to čekat, bylo to tentokráte bez kolotočů. Oni kolotočáři jsou sice nábožensky dost aktivní, ale jejich zákazníci = 99,9% občanů Sviadnova a okolí o víru nejeví zájem (taky v kostele průměrný věk se blíží tak 60ti).
Odbočil jsem. Básní, které by se tematicky vztahovaly k náboženství bude míň a míň, asi jako staroslověnský jazyk a liturgie časem utichnou. A nedokážu říci, je-li to na škodu, nebo naopak.

Jak ty se díváš na tradice? Na náboženství? Je v tom Boží záměr, nebo historická určitost, že kdyby tě rodiče učili islámu, byl bys Muslim? A nakolik se v té básni zračí hrdost a láska k Ježíši a víře předků a nakolik zapomnění, že tu víru mají Slováci tolik zakořeněnou díky Maďarům a jezuitům?

To je parafráze na Kubišovou nebo na Armstronga? :-) Je to hezky zkonstruováno. Ono to podobenství s duhou je sice kapku ohrané, ale to nevadí, když se to hezky podá. Poslední sloka to všechno nasměrovala optimálním směrem. Ano. Pěkný prvopočin.

Che sciocchezza.

PS: Tak je třeba se možná i dívat na poezii jako takovou. Naše domečky z lega budou z dílků, které nejsou naše, které už použil někdo před námi, ale kritikové budou hodnotit výsledek.

Umělé?

Umělé? Nejsou snad ti nejmladší básníci na začátku své hvězdné dráhy vždycky nejvíce ovlivnění slovníkem a frazeologií těch starších a osvědčených autorů? Dá se vůbec mluvit o umělotině, když mladá autorka hledá cestu z chaosu osvědčených kýčovitých frází, které nejsou její, aby vyjádřila vlastní myšlenku?

Staví básničku jako z domeček z lega, ale jednotlivé díly jsou už prefabrikované. Bude nejspíš ještě chvíli trvat, než do své=ho díla začlení své vlastní. Ojedinělé. Já tohle dílko vnímám jako jedno z nejpovedenějších básnických cvičení.

To asi záleží na životní filozofii. Některým hold místo zámku stačí pastouška a mají klid.

Cogito ergo Dies es by pak bylo něco jako Myslím tedy dny jsi.

Vtipné.

dies ....nejsou to v latině dny? Já měl latinu v druháku a už si to teda moc nevybavuju, ale vím, že v Mozartově Requiem je Dies ire, dies illa, což se překládá jako dny hněvu, dny tyto. Má-li tam být Bůh (Deus) tak bych tu latinu v básni asi ještě zvážil.

Je nádherná. Žádné jen ,,to by šlo". Na šesti řádcích v 19ti slovech dokonale popsala smutek, splín a paralýzu měnícího se času. Tam umírá ve smrtelné agónii sám čas. Ten obrázek to jen potvrzuje. Je to skvěle napsáno.

Je to pěkná básnička, což o to. Melodická, dobře se čte, chyby tam skoro nejsou, je taková krásně uniformovaná. Po obsahové stránce ale na sebe prozrazuje, že té formě podlehl její příběh a musel se nutně upravit. Dáma? Cožpak dáma běhá bosa po ledu? A proč tam popisovat, že je led hladký a kluzký, to je snad logické? Druhá sloka je jakýmsi fantastickým únosem mimo příběh z důvodu okouzlení, který se rozplývá ve sloce následující, kterou hodnotím jako nejlepší, neboť popisuje abstraktní vyzařování kouzla osobnosti hezkými básnickými obraty. V následující sloce se vracíme zpět na zem k rozhodnutí o jehož výsledku máme dobrý pocit, že ať dopadne to svedení jakkoli, bude to mít svoje kouzlo.
Ty rýmy no.....nejtěžší-nevěstí.....pffff teda rozhodně žádný poklad české poezie. Kupodivu celek vypadá dost optimisticky a umí mě jako čtenáře dobře naladit.

Škoda, že nevíme Víc. Třeba proč? Pokusilo se snad v raném novověku o sebevraždu? Soud by ji odsoudil na šibenici, ale spíš by ji pod ni zahrabal. To se dneska málo ví, ale sebevražda kdysi nekončila jenom tím, že vás nepohřbili na hřbitově, ale někde u rozcestí, mohli jste dopadnout mnohem hůř! Spáchali jste vraždu na sobě a zasloužili jste si, ať se vám to povedlo nebo ne, i odpovídající trest. U nás se používalo vláčení hlavou do země a upálení a rozfoukání ve větru. Zahrabání zaživa pod šibenici apod.
Posmrtnému trestu jste unikli jen pokud vyšlo najevo, že jste beznadějný melancholik nebo blázen.

Básnička je jaksi bez souvislostí. Bez vysvětlení. Prostě jen popis šibenice v plné parádě, nic víc. A nic z něj ani neplyne. A narozdíl od předešlých komentujících mi rozhodně nepřipadá ani vtipné. Navíc si nedokážu vysvětlit logičnost téhle scenérie. Sebevražda to není, protože sebevrahové se nevěší na šibenice, poprava to není, protože té holce je šest roků, tak jak se tam dostala? Ne.

zaznamenávám tendece náchylnosti k poetismu a dada ve druhém slově prvního řádku poslední sloky! Pozor!Ani se nenaděješ a začneš psát o blanokřídlé košilele!

Jinač jo. Akorát ten název tam dost hapruje. Nutí mě domnívat se, že ses v něm pokoušel o vtipnou přesmyčku.

Taky si myslím.

Vida vida. A já si zase myslím, že náš Homér je ve skutečném životě svůj pravý opak a že to na nás jenom hraje. V realitě má ale pěknou celu v klášteře se zahrádkou na které pěstuje řepu a ředkvičky a řeřichu a řízky, přes den plete punčochy pro spolubratry mnichy, večer chodí zpívat do chrámového sboru hodinky. Dokonce předzpěvuje! Dopoledne včelaří a luští křížovky, kouká na AZkvíz v podvečer a v noci se bičuje a píše svá vrcholná díla.

No nemám pravdu?

Vida ji, angažovanou poezii. Dokonce (proti)válečnou - to se málo vidí. Nicméně mě neodradila ke vstupu do koaličních vojsk. Není dost na hrůzy války poukazující. Ve druhé sloce ale i v té první na mě dýchl muzikál Vlasy. Inspirace? Ty jsi nejspíš na vojnu ještě chodil, já už ne. Mně tedy armáda neříká nic. Toliko že je to klub choleriků, kteří si vybíjejí své agresivní choutky na jim podobných obětech. Asi jsi báseň psal ve Wordu a nevypnul sis počáteční písmena velká. No....dodnes nevím, jak se k této formalitě mám vlastně stavět. Nelíbí se mi to. Ta básnička si neklade za cíl působit rebelantsky takže by měla dodržovat určitá pravidla co se fazóny týče. Celkově to na mě působí dost nemastně a neslaně a nesladce.

Poněkud mě zaráží ta starosvětská mluva, kvůli které to zní tak odtažitě a to by asi nemělo. Mělo by to vyznívat víc osobně.

U pátého. U pátého řádku mě to začalo štvát. Protože nesnáším vyhýbavé odpovědi na otázku, zda někdo věří na lásku na první pohled. Už jsem se dávno přestal ptát.

Mám rád básně co vznikají tak, že z útržků logicky či nelogicky slepených vznikne něco diskutabilního, kde se význam a myšlenka teprve ukáže časem.

erotická klasika s crescendem. Básnička končí včas, než by to bylo zesílené do příliš animální podoby. Na té tvé erotické poezii se mi líbí ty rozjezdy, předehry, to dívání se do očí, ta rychloakumulace vzrušení která graduje v dalších odstavcích. V porovnání s tvými erotickými verši ty moje vyznívají dost tak fádně, pomale a ospale. Jak to děláš?