Pošli pošli, a neautocenzuruj. Dostaneš pak povídku o mladém rybáři a škebli. - hrome kvůli téhle povídce jsem nemohl jednu noc na horách vůbec usnout a ikdyž mě už bolely oči, vyťukal jsem ji do notebooku. Stále čeká.

No právě že jen dva a já už tři nebo čtyři dokonce?

Ale píšeme!

Mám skoncipovaný opravdu šťavnatý dopis. Jenže jsi na řadě, tak čekám, co mi pošleš. Dokonce jsem si koupil už i známky na dopisy. (Hodně známek)

No pokud je lákáš na takové perly, tak se jim fakt divím.

Ach ty přechodníky. To je české prokletí. Přitom znějí tak bezva, když se použijí špatně. Když se použijí dobře, znějí divně a podezřele.

Z té básničky na mě dýchlo čokoládové město Orion v šest večer, kdy do kašny běží nabrat čokoládu panenka v puntíkovaném šátku. Básnička je jiak skvělá.

Stále ti vcházejí do snů princové?

...povedla se ti.

Má to holka těžký no.

Nu, ty píšeš stále více normálně. Člověk, jako je Puero, který si zvykl na jistou notnou dávku abnormálna ve tvých verších, je najednou začíná čímdál častěji postrádat. Třeba tenhle totálně akademický obrat: ,,Zaobalování konkrétna nekonkrétní rétorikou" Pomalu si začínám myslet, že každé ráno v devět posloucháš na Vltavě Rondo!

Nemůžu ale říct, že by to byl obrat k horšímu. Spíš nevycházím z údivu. Poslední čtyři věci, co jsme od tebe četl se od těch prvních, co jsem četl, odchylují podstatně tím, že se stále podobají frazeologií dialogům z filmů Woodyho Allena.

Dokonalý obraz přetvářky je to poslední souvětí. Klasický komentář, který vlastně říká: Seš vadnej a už se s tebou nehodlám otravovat.

...literárně funguješ :-)

(neznáš)

Ono je to vlastně krásná báseň. Jen se nedá číst.

Super. Úplně jsem si vybavil jednu moji spolužačku z gymplu (však R.P.) která byla každé ráno ve vlaku symbolem znechucení.

Proč se to má název Bez názvu?

Taková jednoduchá a pěkná báseň a nikdo si ji dva roky nevšiml.

Tomu se říká toužit.

Touha v celé své kráse. Nádhera! Tleskám.

Jak je možné, že jsem tuhle vynechal?

Jakobych nežil. :-)

áháá

Takže to má být pamflet.

Ježto je to tvé první dílo, zdržím se komentáře a počkám na další.

ARA: Hele, mně je všechna ta debat celkem volná. Ale na svůj plurál si sahat nenechám. Nechápu, co je na něm tak ZPUPNÉHO, nevhodného, nactiutrhačského. Tohle jsi doposud ani ty ani Eliška Vobrubová ani nikdo pořádně neobjasnil. Naopak zavádíte řeč jinam. Pravděpodobně proto, že jsem se trefil.
Předělávání děl a pojetí kritiky nikomu nevnucuju. Napsal jsem jen radu a doporučení a bez plurálu. Jak s tím kdo naloží jeho věc. Víc to obhajovat nebudu, myslím, že moje stanovisko už je obhájené dost.

Ale to množné číslo je mé svrchované právo. Obzvlášť, když nikoho k ničemu nezavazuje.

Nu. Nyní ti předávám poslední slovo.

Puero si rozhodně nemyslí, že je ARA idiot. (Jak na to ARA vlastně přišel?) Citoval jsem ARU abych ukázal, že plurál používá taky. Tentýž.