Takový výlet do oblak a zpět. A na zemi je přistávací plocha v objetí. Hezká miniaturka.

Navrhuji, abys uspořádal mohutnou štvavou kampaň proti pštrosům na českém jídelníčku. Bojkotuj pštrosí farmy, paralyzuj obchod se pštrosím masem infikováním nějakého jedu, ptačí chřipkou nebo něčím, šikanuj pštrosí farmáře - ať jsou jasně označeni, na veřejnosti ať se neukazují, jezdí po cestách jen v noci a jen v pravém pruhu a nesmějí předjíždět. Zakaž jim kouření, jejich dětem upři vzdělání a oni už si dají říct. A jestli ne, nasaď slony. Jako Hanibal.

hezčí

Těžko je říct, jestli to co vidíš v cizích očích není jen zrcadlení vlastního sebeklamu. Jestli všechny ty perspektivy, všechny ty alternativy nejsou jen zrcadlením. A kdo ví, jestli není lepší splynout, zmizet a uzavřít celý kolotoč jednoho příběhu, než odejít s možnou nadějí na návrat. Co bolí víc? Ta jistota, nebo ta nejistota? Přísahat nebo mlčet? Co bolí víc?

Tohle jsem z té básně vyčetl já Puero 11. září 2011 v 19:03 o svátku nanebevzetí terorismu.

Ano, ano, hvězdy a smrt a smrt a hvězdy - věčné vděčné téma. Jaký je v tom ohromný sebeklam, koukat na hvězdy. Většina jich je stejně už dávno mrtvá. Kdybychom mohli spatřit vesmír skutečný, ne časově zkreslený. Byl by možná zcela temný. Bez hvězd.

Jak optimistické co?

trenýrky. Když hraješ pokr, je lepší mít na sobě dvoje.

(Nebo to byla jen řečnická otázka? :-) )

To je mi pěkný rozum, chudák, šikanovaný. Srdce se oddává hazardu a on do toho nesmí kecat. Jak to jenom dopadne?
Hezká miniatura.

Nepřestávají mě udivovat tvé básně o lásce. Ne tím, co se v nich píše, ale jejich motivací. Co tě teď - po ztrátě - motivuje k vypsání takových krásných pocitů?

Zatracená figurína!

Líbí se mi, ten obrázek, který to vyvolává. Tam za výlohou mrzne někdo, kdo paradoxně ten kožich nemá a přece ta plastová ženská, byť by byla úplně nahatá, tak venku nezmrzne ať dělá co dělá. hlavně že má kožich. Některé věci používají věci jiné jen aby lidi měli vztek, že je nemůžou používat taky a jsou degradováni na úroveň nižší než ta hmota neživá.

Bylo by veselé předpokládat, že tě okouzlení dožene až ke studiu umění ve Florencii a pak budeš se skicákem bloudit Evopou a hledat a malovat lidi s podobnými rysy, hledat dokonalou kopii.

Je nádherná. Skoro se zdá, že celou tu dlouhou dobu jsi ji jen piloval k dokonalosti.

S erotickou poezií je to jako s koulením kuličky po oslím hřbetu. Nechybí málo a sklouzne to do úrovně zvrhlého úchylství. Tahle kulička mi přijde ještě celkem zdárně dokoulená.

ARA: Tvůj komentář není na místě.

Je adresován autorce. Myslím, že pochopila, protože se obrací k LUKiOvu komentáři v jedné z předchozích děl, v němž naznačil, že autorka píše velmi dobře a řadí se tak mezi schopné autory. Můj komentář pátrá po tom, zda i tohle dílo téhle ,,laťce" odpovídá. nic víc, nic míň.

Tvá série podařených básní zatím úspěšně pokračuje.

Á, tak to je ta ,,vysoká laťka", o které LUKiO psal?

Po třech letech si chudák bez svobody přečetl jedno z těch ,,Top" psaneckých děl. Musím dneska uznat, že dopis to teda byl. Ne ale proto, že by to snad byl dopis!! :-D Ale protože se z toho stal dopis s velkým D. Dopis. A to kritické veledílo pod ním,.... vlastně sem chodím už jen k vůli tomu.

Zjišťuju, že básně z mého psaneckého prehistorického období, které se mi tehdy líbily, se mi i po letech stále líbí. Včetně téhle.

No jo. Ta nostalgie! Tohle byla první báseň, kterou jsem tady na psancích okomentoval. Tehdá jsem si myslel, že se tu ohřeju tak týden nebo dva, zprzním to tady LUKiOvi nějakou svou básní a hned se zase vrátím na liter.cz, kde bylo ještě autorů docela málo a byl tam jakž takž přehled. Trapné dítě s mastnými vlasy už sem tak dva roky nechodí a puero zůstal. A pořád bych chtěl byt bambulák.

Jak je člověk prťavý, co? (Pěkné)

Dobrá tedy, ale já osobně v té básni žáden projev hulvátství nevidím. To se projevilo až v komentářích.