Hmm, je to tak. Ale je to myslím si jedna z těch typicky českých charakterových vlastností. Takové to národní sobectví. A kdyby byla válka, nikomu by se nechtělo naši zemi bránit s puškou v ruce. A nebylo by to poprvé. Už jsme to udělali hodněkrát. Na otázku Kde domov můj, si mnoho Čechů odpoví adresou svého trvalého bydliště, ale ne formulí z hymny: Mezi čechy domov můj.

Ale proč?

Moc hezká básnička. Navozuje zvláštní kontrast, který je spojený s láskou. Tady jako prostředek napomohla pavučina. Láska užívá stejně neodolatených prostředků. Fatálních prostředků. To jsi moc hezky vystihla tou metaforou. A v tom zamotání se skýtá krásná bezmoc. Euforie, které by se měl čtenář obávat, ale naopak po ni touží. Mám rád podobně odlehčené básně. Poezie by měla být podobná. Její umění a kouzlo nezřídka spočívá v lehkosti, která vyplývá ze správně volených slov. Je z tebe básník.

Konečně optimistická báseň. A je krásná, má neodolatelnou křehkost, která graduje. Jen tu otázku na konci považuju za zbytečnou.

Tedy je to součástí dalekosáhlejšího plánu, který se bude odvíjet od množství reakcí? To zní zajímavě.

Nu, je to tedy píseň? A v jakém stylu?

Mimochodem ten styl...jak neformální! Vsadil bych se, že píšeš své básně ve Wordu, že máš vlastní počítačový notýsek plný básniček a písní a ta blbá funkce s velkými písmeny na začátku řádku, kterou člověk zruší a ona se vždycky vrátí (jako mobilní operátoři) ti přišla celkem vhod, hm?

Nebo je to schválně a pokoušíš se zbořit dávno zbořené mýty o struktuře a formě a úpravnosti poezie? Jsi taky Walrus? Jako byl Lennon?

Promiň, ale já pochlebovat nebudu. Evidentně jsi to nepsala proto, abys předvedla, jak skvěle umíš psát. Viď?

ne mrož. walrus. :-)

Dnešní putování po Homérově poetické krajině zakončím tímhle skvostem. A bude se mi dobře spát.

Krásně ti to plyne. Ach to metrum! Je úplně jako podle pravítka.

Ještě ale nejsi Walrus.

Úff. Ještě, že to byl jen Ježíšek. Už jsem se zhrozil, že tam tajně mleli maso do klobás.

Zajímavý detail mě tam upoutal. Na Štědrý den dávají v televizi často programy s nahatými paními? A hned druhý detail: a tím je 7. pád množného čísla slova paní. Zní to tak divně.

Zajímavé. Koresponduje to s názvem. :-)

Na maximální kritiku ta báseň není dost maximální.

ten název je mi povědomý

Vypadá to docela moderně. Obrazy noci za pochodu strukturované docela originálním způsobem. Chybí tomu ale podstata. Důvod. OPODSTATNĚNÍ.

Dovedl bych si představit, dejme tomu, blanické rytíře. Ano. Uniformované blanické rytíře v podzemním institutu, plném administrativních pracovníků, něco jako parlament EU nebo jaderné středisko CERN, kde se něco neznámého děje a nikdo neví proč ale všechny to ruší.

Tedy nasmál jsem se Verun. Což bych asi neměl, ale nemůžu si pomoct. Někoho hold ráno budí budík, někdo by se rád probouzel za zpěvu ptáků, jiný by se rád probouzel pod záchodovou mísou ve chvíli, kdy do ní někdo čůrá. .....sorry, cura. Otevíráš mi nové horizonty chápání (tak nějak by to napsala i Deli).

No, jak se zdá, Měsíc je samec. Ale nemyslím si, že by trpěl nějakou psychickou šikanou ze strany hvězd. Točí se přece kolem Země. Tak vida, že není tak úplně sám.

Ve slovenštině se ztráta píše se s?

Úůůwá ...jak bylo již řečeno někým jiným a někde jinde: samotář nemusí být nutně asociál. Ale do hlavy ti nikdo nevidí. Naštěstí. Byl bys prozrazen. Třeba, že tě život masové legendy natolik inspiroval, že si vedle toho čajového pytlíku v hrnku s absinthem luhuješ ještě ve studni nějakého dobře vyuzeného papaláše, protože ti to našeptala lednička. :-D

Kliďánko. Lidé leniví nelezou do kopců. I mých budoucích pár akrů lesa stane se mi jednou doupětem v němž přepadávati budu zbloudilé turisty. Hájenka, hájovna...all in all it was just a brick in the wall (synonymum pro izolaci od reality). Nebo ne?

Povedené. Nedovedu si sice dost zřetelně vybavit zpěněné ryzáky, tím spíš ve vlasech, ale taková ta agónie sklíčenosti samotou je tam krásně patrná, jako když se hraje na trubku: bez orchestru je trubka vždycky tak osamocená a melancholická.

Nevymetávejte pavouky. Kdo pak bude lapat štěstí do sítě?

Tedy v úvodníku bys měla občas napsat, o kom ta báseň je. To by bylo zajímavé.

Ty jsi tu krásně popsala jeden fenomén: zarostlý chlap ničím nepřekvapí, ale změna v chování nastane hned jak se oholí. Je úplně někým jiným, je nevyzpytatelný a čím víc mu pak rostou chlupy na tváři tím víc zase upadá do svého všedního postoje.

Otázka zní: Malovala bys ho zarostlého nebo oholeného?