No já bych málem navrhoval kategorii Hororové, strach.

Hasicí přístroj do každého bytu!

Je to velmi vodní. :-) Kdysi jsem napsal dlouhou báseň která začínala každý řádek na že. Myslím, že už jsem ji vyhladil ze světa smazal a zlikvidoval, takže se za ni už stydět nemusím. Měla originální název: Že. To iba je na tom obdobně, protože tomu ubírá dějovost. Nápad je to dobrý, ale nedopilovaný. Puerovi tam chýba konec. Nějaký závěr, nějaké rozuzlení.

Tomu se říká ,,odpočinkový předmět". My měli podobný v prváku na výšce: Dějiny pravěku. Nejhorší to měli lidi vepředu, protože museli mít otevřené oči.

Téměř nepovšimnutá báseň. Ale neprávem. Je dobrá. I ten styl je mi dost blízký pěkný nerým, akorát ta zem se tam opakuje až moc často na můj vkus. Nicméně to má kouzlo, ano je to tajuplné dílo. S hezkým obrázkem.

moc hezké

jednoduché ale milé

Dobře pro koho?

Hm, dílo není zas tak dlouhé, čte se dobře. Kolumbus - jojo, chtěl obeplout svět a netušil, že tam má v cestě jeden nezakreslený kontinent. Ale pokud si dal za cíl stát se slavným tak svého cíle dosáhl. (Jestli chtěl umřít v bídě tak taky)

Há - našel jsem skrytý rým hojdačka - jasnačka. Ten melodický ekvivalent české houpačky je úžasný výraz. Jaké je k tomu citoslovce? My máme hou hou houpy hou, ale máte taky houpy? Nebo hou hou hojdy hou?

Ano, je to docela terapeutické. Jak to snášíš?

Hezké. Jak by to asi znělo s hudbou? Lehce irsky severskou brnkavou...?

Vida, čtu to až teď, staré dílo a pořád je jakési silné. Ten začátek mi zněl jako z filmu pro pamětníky. Proč? ....á nojo, připomínalo mi to Slunečnici od Zemnákové? Tak jako slunečnice každým dnem otáčím se za Sluncem.

líbí

Zkus ji trohu pokapat citrónem a papír dlouho žvýkej.

Dílo je čtivé.

Eliška Vobrubová: Díky. Kde bych bez Tvých korektur byl? (Ještě tam mám ,,co,, s velkým O, takže nejde o zájmeno, ale oxid uhelnatý)

Hmmm jo no. Hlavně ten geniální rým nemůžeš-nepomůžeš tomu dodal tu správnou vodu.

Pěkné. O lásce zas trochu jinak.

Možná chtěla někoho, kdo umí psát bez chyb.;-D

Nu, sarkasmy stranou. Nestává se často, aby se tady objevila dvě díla hned po sobě se stejným názvem. A ejhle, hned dvoje vzpomínky a tu jsem byl zvědavý, kdo má lepší vzpomínky, zda stoletá firel nebo 15letý tajemný (o jehož milostné avantýře už ví celý internet). A žádná pozitivní vzpomínka. V obou případech jen nářky, smutnění a fňukání - omluvíš-li ten výraz. Takové vzpomínky čtenáři sotva kdy příjmou, dle mého názoru, za zajímavé. CO víc, jsou v obou případech zcela nezajímavé. Jsou všední. Politováníhodné, ale špatné trávení z nich já mít nebudu.

Tahle báseň se povedla. Má vtipnou myšlenku, vypovídací hodnotu, NENÍ o LÁSCE, je originální. A dobro nevítězí nad zlem. Ačkoliv tady nejde o nějaké zlo. Ten začátek - už první věta je perfektní háček. A vůbec celá první sloka je akorát a neodrazuje od čtení, člověk si to přečte celé. Pěkné.

Paráda! S hvězdičkou. Celé, ale hlavně teda ten konec. Poslední slovo. :-)