V únoru tohoto roku som tiež nebol magorom. A terazky hej.

A můžu číst tyhle bláznivé počtení pro magory.

Je to hezká báseň.

Puerovi se zase líbí ta třetí.

Moc hezké.

Drrsný. Už to začínáš mít jako s úplatkama co? Kapánek nepřehledné.

Je krásně beznadějná. Velkolepá ve své stručnosti. Líbí se mi. Na osmi řádcích vyjádřeno všechno, to je umění.

A ještě jedním komentářem tě potěším za ten konec.

Docela nedávno se mi dostala do ruky a do vlastnictví nejstarší fotografie jakou v naši rodině máme. Je z doby, kdy lidé nevěděli co to je světová válka. Je tam praprababička s prapradědečkem a jejich tři děti. Nechali si vyrobit fotku - ne jako my dneska - ale pro budoucí potomky, pro mě mimojiné. Začarovali čas a sebe do kusu papíru a netušili jak dlouho tahle věc bude existovat. A hleděli do budoucnosti s nadějí co krásného asi přinese. Úplně jako v Nohavicově Těšínské. My děláme totéž, ale jinak. Svoje digitalizované fotky mažeme a nahráváme na cd, která se škrábou, přestali jsme psát dopisy a mejly si mažeme, přestali jsme se portrétovat, přestali jsme si psát denníky a paměti.... přestáváme existovat. Pro historii a pro lidi v budoucnu, kteří už o nás neřeknou, že jsme byli jejich předky, protože nás nebudou znát.

Zajímavá báseň. Hlavně konec.

Víš, pro budoucnost, potomky potomků našich potomků a mnohem dál...jsme už teď mrtví. Tak proč nevryjem někam do kamene, jaké to je?

Ó jak vzrušující. Předposlední věta obzvlášť. Chválím. Hlavně odvahu chválím.

Barde bylo to dlouhé a středověky archaické (rytířské) a nijak zvlášť originální, ale, u Jupitera!, bylo to tak krásné= a dojemné! Máš jedničku.

To je nové, to je moderní takhle rým zakrýt. To byl záměr? Chytrý záměr.

To už snad ani není miniatura, ale heslo, pokřik.

Ne. Nemám je rád. Lidi je používají směšným způsobem.

Ou, to naštve.

Naplňuj, naplňuj. A až dojdeš naplnění (zní to tak úchylně) naplň i nás. Nás nenaplněné. Ó Vavrysi.

(Báseň je velmi podařená)

téměř (do každé kategorie)

To je ale hnusná pomsta! Tys mu snědla nanukáč.

Křapláku pořád tě můžu číst. Pořád máš co říct.

áhá, taky máš doma historickou jabloň až z gaden paradice

Milé. Ale nějak potouchle to na mě působí. Takovým ...nevím, jako naháněním chlupatého zvířete do náruče stejně chlupatého úchyla (nic ve zlém) V tom je to jaksi komické. Jsem háklivý na slovo zřít v české poezii. (to jen na okraj)

Je to mysteriózní a křehké. Líbí.

LUKiO: Eliška Vobrubová: derrry: ARA: Navrhuji podat návrh ústavního zákona, který by jasně deklaroval právo psát přechodníky špatně, protože jen ty špatně napsané znějí dobře.