Z takových vznikají nejlepší básně.

Příliš plastické sny občas zabolí u srdce co? Platonická láska?

Lyrika par excellence. Kam oko dohlédne všechno se to páří a namlouvá a vrušuje a ukájí. Příroda jedna nestydatá!

Nu, gramatická policie už řekla své a tudíž může puero posoudit obsah. A puero je s obsahem docela spokojen. Obzvláště pokud můžu soustředit svůj zájem do jednoho bodu najít v té básni nějaké těžiště, pak je téměř uprostřed ve výzvě k hříchu (o vpichování nemluvě, to je obrat který má šťávu). Výzva k hříchu je u mě moment, který mi brání odsoudit tvé dílo jako lascivní a pubertální výlev. Šlo ti přece o chtíč. Myslím, že chtíč tam rozhodně je.

Reflexe cest po Chille? Máš jich víc? Už ses vrátil?

Dobrý. Báseň prošla. Protekla.

Krásné. Staré. V té básni se zračí jeden fakt: že při založení psanců nastal jakýsi exodus kvalitních básníků z literu a na psancích se objevila díla, která se dají číst i po letech. postupem času server tenhle výkvět pomalu opuštěl a nový výkvět se formoval jen krátkodobě. I v současnosti pociťuju, že aktivní je vždy hrstka autorů, většinou nových a po nějaké době jejich aktivita zchladne a nakonec se objeví zase jiní tažní koňové. Ale ta původní basnická aktivita mi přišla mnohem kvalitnější než dnes. (Autoři nekašlali tolik na gramatiku, přinášeli nové pohledy na poezii, nové formy, byli neortodoxní. Poslední dobou mi básně přijdou všechny na jedno brdo. Málo jich vybočuje.

Myslím, že jsi v téhle básni na prahu zmoudření.

Zavání to sice takovým klišé, ale stejně je to hezké. Obzvlášť ten začátek. To vysvětlení, proč je tím milencem, protože je jako věž. To se mi líbí.

Paráda.

Rozesmál jsi mě chlape. Výborně. Teda je to kravina neopisaná, ale mým rákosníkům směle konkuruje. Obzvlášť ta scéna s útěkem zazděným oknem. Ta byla mistrovská.

Pod širém nebi? Nás japonským studenti občas unikat smyslem. Nechápat.

Mladí se páří. Tak mě napadlo, že občas se i staří páří. Brr. Dokonce se staří páří s mladýma, nebo - a to je ještě horší - mladí se starými. Ještě že se po parcích potulují krvavá individua, která na těchto zvrhlých párech vykonávjí spravedlnost.

Tohle byl nejhloupější komentář, jaký jsem za poslední dobu napsal.

Taková poezie tu věru chybí. Napiš zas něco! Něco temného a děsivého.

Povedené. Poslední sloka je takovým poetickým zakončením, takovým zvolněným krokem.

Hezká.

Asi se na tebe víc zaměřím a začtu. Píšeš čtivě a nevázaná na tradiční pohled poezie (moderně). Jakto, že tě ještě v creme de la creme nemám? Takový talent.

Nááááádhera. Báseň i obrázek. Občas zapátrám po starších básních a ejhle! Skvost se dycky najde. Tleskám!

Tak jsem přemýšlel, jak to, že jsem dendrolita ještě nečetl? No jo, dala jsi ho tady v době, kdy jsem nemohl. Od těch dob se tvoje poezie tematicky změnila několikrát, ale ten tvůj styl si nese pořád známky originality, na kterou v téhle době (2011/2012) psanci nějak rezignují. Vždycky se rád vrátím k tvým starším věcem Katko, k těm mlíčňáckým.

Nic moc. Plácnutí do vody. Já si to přečetl, ale se mnou se nerozcházíš, takže jaksi to ve mně nevyvolalo žádné pocity.

No, je to krásná báseň. Já sice podle názvu doufal, že to co chceš je to samé, co chci teď já (zelňačku s klobásou a pívo). Ovšem na výzvu k něžnosti....ó jak mrzké chutě jsem to měl!...sám bych neváhal s odpovědí. Žel to bych si ničil pověst, kdybych netvrdil, že v puerově přítomnosti ženy automaticky zavírají oči a vzdychají touhou :-DDD! Básnička zabalila pohlavní choutku do líbezného rámu. To se mi na ni líbí.