Ach.....jsem odhalen.

Jakými to matoucími hormonálně-společenskými metamorfózami ti chlapi procházejíí....? Rozmnožovat se, rozmnožovat,.....nebo jen dělat jako že se rozmnožují....a ještě to musejí pojmout romanticky, aby samicím nedošlo, že nejde o lásku, ale .......o odčerpání přebytečných tekutin....brrr.

Pochopils to dobře.

jéé

Máš na stáří pěkné vyhlídky.

Tak trochu to na mě působí jako manifest toho, co od poezie očekáváš.

Hezká báseň o pravidlech lásky. Trochu ekonomická. Má hezkou houpavou melodičnost, která hezky pasuje na mnoha místech - hlavně na konci, ale taky má místa, kde to trochu hapruje. Třeba ty rozzářené líce jsou tam nějak přebytečně vmáčklé.

Takový pohled na věc je správný. Přehlídnout to špatné a vyzvednout to dobré. Ale když si tohle heslo nic než národ převedu do reality a vybaví se mi pravicový extremismus, uvědomím si, že rodina není národ. V rodině upřednostňování jedince nevadí. Ale v národě? Nevede to k odlišování jedněch od druhých? Těch lepších od těch horších?

A ty jsi na český národ hrdý, nemám pravdu? No proč ne. Je to zdravé. Ale každá hrdost má snad své hranice ne? Třeba můžeš být hrdý na Čechy, kteří v bitvě o Británii zachránili Británii, a budeš hrdý na Čechy, kteří tyhle hrdiny (další podivný termín) po jejich návratu do česka zavřeli do uranových dolů? Nejsi potom tak trochu hrdý, jen na část národa?

Myslím, že na svůj národ sice můžeš být pyšný, ale taky by ses mohl za svůj národ i stydět.

No, já o pojmu národ dlouho přemýšlel. Nevím vlastně, jak ho definovat. Co spojuje lidi v národ? Jazyk to není. Kultura to není. Státní území, zákony, rasa,...nic z toho to není. Jako všechno dohromady zároveň taky je, ale proč o sobě Čech může říct, že je členem národa Českého, národa se slavnou minulostí? Proč to o sobě říká Američan? Proč to o sobě neřekne Rom, ale Žid ano? A kdyby se osamostatnila Morava, řekl by o sobě Moravák, že je členem národa? A co Slováci?

Abych to zkrátil, osobně si myslím, že něco tak abstraktního jako NÁROD nikdy neexistovalo a ani neexistuje. Podle....asi Herdera, nevim... národ je jen takové etnikum, které vytvořilo vlastní stát. Ale to je podle mě blbost. Takže, co ta tvá báseň vlastně oslavuje? Spíš to Nic, než ten národ. Nebo, jak bys definoval národ ty?

Trochu extrémní název, ne? Ale jo, já proti tomu nic nemám. Je to krátké, je to z fleku...standard.

Ale víš ty sám, vlastenče, co to vlastně je ten národ?

Ta hrdost Albionu zas tak hrdá není v téhle básni. Prostě královna pošle rytíře na potvoru no. Na můj vkus jsi tady moc ovlivněný fantasy, které už před tebou napsali jiní.

Vidíš vidíš. A čtenáře jako mě to uklidňuje.

Opravdu nic? Jak je to laciné nic uspokojivé a uklidňující.

Milé. Idealizuješ si minulost, jako všichni. Idealizace - to je jev, který mě fascinuje. Já se topím ve vzpomínkách na krásné dětství, ale bylo v porovnání s dětstvím dnešních dětí úplně příšerné. Dyk jsem si hrál na pískovišti mezi paneláky, v němž chyběl písek! Stýská se ti po haléřích? Po telefonech s kulatým číselníkem? Po mléčných barech ve kterém měli třicet druhů salátů a sodovku nalívali do papírových kelímků? A co nanuky?! Kam zmizel Sheller?

Máš pravdu, motýli jsou jen nechutné okřídlené larvy a je dobře, že po nich jdou ptáci a žáby celého světa, protože šidí lidský rozum, který je opěvuje jako něco krásného.

...já přijdu.

Ó, poprvé slyším hlas boží. Aleluja.

Držíš si pořád vysoký standard. Píšeš málo, ale o to líp. (Ačkoliv si dokážu představit, kolik nepovedených věcí vyplňovalo ten dlouhý čas mezi těmi dobrými díly. ) Je to pěkné. Teda i navzdory rýmům horší cenové skupiny se ti podařilo uchovat v té básni vážnost, která donutila myšlenku rezonovat v hlavě trochu déle. To mám rád.

Proboha tys tu oběšenou ještě propíchl?!

Víš, to je ten přístup. Zablokovat se ve vlastním pojetí toho, co to je život a pak na to aplikovat všechno kolem. Ovčáky, heráky,... to pak vede k nehodné životosprávě a ani se neotočíš a stojíš na okraji propasti a úřednice ze spořitelny ti leptá fungl nové boty kyselinou sírovou. Opatři si zbraň. Se zbraní je život jednodušší. Na konci dlouhé hlavně jsou všechna rozhodnutí a postoje mnohem flexibilnější.

Kdybys všecko smazal a jen poslední sloku nechal, řekl bys všechno co jsi chtěl a bez dlouhých sirátů a v téhle umělecké stručnosti by to bylo i lepší počtení. Takhle mi to přišlo jaksi natáhlé.

Krutě dobrý. Podle názvu jsem si hned vybavil happy feet ale to by to nemohlo být tak noblesně komponované. Pěkné.