Teda já za sebe spíš doufám, že brzy přijede nějaký developer a vysvětlí jim, že svět už je někde jinde a že by měli z té trvze udělat hotel pro turisty, podhradí otevřít progresivním podnikatelům, zřídit nějaká obchodní centra a hlavně hodně parkovacích míst! Jo a taky by měli progresivně využívat dodavatelů surovin a expandovat s výrobou na světové trhy a vhodně investovat do vhodných složek průmyslu nebo do pojišťovnictví. Tam se točí velké peníze. Taky by se bardi měli poohlídnout po schopných manažerech a poradcích, kteří by jim pomohli s keteringem, reklamou, protože bez ní o nich ty písně sotva kdo bude zpívat a propagovat no a to se pochopitelně neobejde bez právníků a autorských práv. Měli by si zavčasu zřídit callcentrum a pro administrativu dostatek kanceláří na hradě, no a samozřejmě archiv a nějakou ústřednu, ze které by celý ten podnik patřičně řídili a kde by plánovali další dlouhodobé programy rozvoje hezky segregované do patřičných kategorí podle priorit, oblastí exportu a lidských zdrojů.

No pokud hrdí vlajkoví bardi ustojí tenhle nápor, tak by mohli být v moderním světě docela úspěšní, jinak nevim, nevim.

.........nemůže člověk býti jen trubadůrem.

Má to tu správnou japonskou lehkost. Japonskost. Objevila jsi japonskou poezii? Nic mě neovlivnilo tak jako tahle exotická poezie. Člověka to přinutí psát trochu jemněji, myslím, že každý básník by si měl jednou za čas zažít exkurz do dějin čínské, korejské nebo japonské litaratury, aby pochopil jaký způsob nahlížení na věci kolem ještě existuje krom těch tradičních místních evropských metod.

Nešlo nic nenapsat: když bych si představil tvou báseň jako citron a mačkal ji, aby odtekla šťáva příběhu a pocitů, které vyvolává, tak aby zbyla jen slupka těch základních obrazů, které obsahuje, zbyde mi obraz ostrova který sis vyhlédla po dlouhé mořeplavbě který hodláš jako RObinzonka probádat a osídlit. Přizpůsobit si ho svým potřebám a každou jeho přirozenou vzpouru potlačíš, nebo najdeš kompromis, který bude pro tebe i ten ostrov symbioticky vhodným. Kolem sebe budeš mít pořád to moře hořkostí, které bude jediným nezbytným procesem, který budeš muset absolvovat pokaždé, když se pokusíš svůj vysněný ostrov opustit a najít si jiný, ale jistotu, že tu další cestu po moři přežiješ, nemáš. Chceš opravdu utéct?

Wau, to jsem se překonal. Opravdu tam píšeš o tomhle?

Je dobrá. Lepší, než ostatní - v tom, že je krátká a to cos chtěla vyjádřit jsi zvládla na čtyřech řádcích. A je o hvězdách, a na to já slyším.

Je to perfektní!!!!!

Už ten název! Je mi sympatický, já se o podmanění lidstva taky pokouším sem a tam. Máš tam sice hromadu gramatických chyb, ale to jsem přehlídnul, bo se bavím. Kdybys tam nenapsal, že je to o morčeti a nechal nás trochu tápat, abychom si doplnili vlastní představu, bylo by to naprosto dokonalé.

:-) doporučoval bych tuto básničku do čítanek a distrubuoval ji po všech dětských ústavech, kde mají problémy se stolováním. Milé.

Výborně. Tohle dílo ti rád pochválím. Vstup má perfektní, prostředek věcný a konec poeticky k zamyšlení.

A je v něm velké pravdy kus. Na stupnici 1 až 100 by měla stovku.

To je zajímavý pohled na věc.

Ale podle mě se Julie Kapuletová zabila právě proto, že nechtěla žít bez lásky. Protože věděla, že taková láska jako s mladým Montekem ji už nepotká. Nechtěla žít bez lásky. Tak nechtěla raději žít vůbec.

Jo, taky hnojím, zalévám, roubuju, plevám, okopávám, brzy vstávám.......máš to vtipné. Sklízíš ovace. (ovoce)

Celou dobu, co jsi seděla na srazu vedle mě, jsem si říkal, že tohle je úplná Amélie z Montmártru. Vzhledově i založením. A uvědomuju si, jak neslučitelný je můj pohled na smysl života (nebo spíš nesmysl) a moje ,,Všichni jste mrtvoly" s tvým melancholickým prociťováním. Ta básnička to říká jasně: je cosi krásného na všech těch smutcích.

je to trefné a puero se pod tím podepisuje, ale Yana je taky osobnost!

už vim

Jejda, a na srazu ani slůvkem neprozradila skryté úklady. Hodně štěstí.

To mi poraď, co mám jíst a pít, aby můj mozek vytvářel v hlavě podobný svět jako ten tvůj?

Je vidno, že to je prostě něco, co muselo ven. Obsah vysoko nad formou. Ten kluk co tam tak sedí má aspoň jasno, že ta šmouha, ve které se zrovna nachází má svůj časový limit. Stačí mu, aby si počkal. Jo. Tahle je báseň je o tom umět něco přetrpět. Je o přečkání.

Ale vleče se to co?

pěkné

Duhový kvadratický princ. Ví, že o něm píšeš básničky?

Mimochodem hezké básničky. Každý hned pozná, že jsou opravdové, protože je v nich tolik detailů z běžné reality, že se tím hned prozradíš.

Ach.....jsem odhalen.

Jakými to matoucími hormonálně-společenskými metamorfózami ti chlapi procházejíí....? Rozmnožovat se, rozmnožovat,.....nebo jen dělat jako že se rozmnožují....a ještě to musejí pojmout romanticky, aby samicím nedošlo, že nejde o lásku, ale .......o odčerpání přebytečných tekutin....brrr.