Tedy dílo je to jednoduché (byť první rým poslední sloky je velmi kvalitní), ale mně se líbí ten nadlehčený výraz. A ke všemu jsi to popsala tak, že ti dokonale rozumím. Kudy chodím a vidím ,,samce a samice" jak se volně pohybují po světě a u zvlášť esteticky přitažlivých samců si představím jak často a jak esteticky vyjímečné samice asi klátí (hrozný výraz), tak mi přijde, jako by se na ulici civilizovaný - oblečený - člověk jakoby přetvařoval, ctností překypoval, ale myšlenkami zůstával zvířecím. Hezký kluk pustí hezkou holku, podrží ji dveře, ale za slušným vychováním stojí jeho erotické představy. I Puero je má. Takže řekl bych, že ještě nejsi úchyl. Zatím. :-)

Háháhá. Je skvělá. Teda ten konec je smutný, ale jinák to má perfektní rytmus, rychle a vtipně to plyne, nezadrhává a má to nápad. Nech si ji zhudebnit.

Vida, na uzávorkovanou poezii jsem už nějakou dobu nenarazil. Básnička je svůdná a lechtivá, leč málo hmatatelná (dotyková), já bych ji zařadil spíš mezi lásku než erotiku.

Byl by smrtelný a neodpustitelný hřích litovat dopisních známek a neodepsat.

áá, tak to jsem vám, pomohl, když jsem nešel k volbám.
:-)

Ano, Miro, navrhuju, abys jen planě nekecal a něco udělal. Platil daně, psal do novin, spáchal atentát, udělal převrat, nechal se zatknout..... máš tolik možností.

Vida, Homér zkusil do básničky vložit nějaké rýmy a vyšlo to.

Občas si udělám čas na tvoje velkolehkodíla, abych se naladil do bohémštější nálady. Ale ačkoliv tě čtu a konzumuju tvoje dílka, neznám vlastně tvůj názor na poezii. Jaká by podle tebe měla být. Jak by se mělo psát. Je snad poezie jako hezký motýl co přeletí přes rozkvetlou louku? Tak hezká ale stejně tak zbytečná? Nebo je to něco víc? Nebo míň? (Má taková otázka vůbec smysl?)

Tvoje básničky rád čtu už proto, že jsou jako deník. Každá komentuje, co tě zrovna v životě potkává, nebo nepotkává, nebo očem momentálně nejvíc sníš. Teď je to tedy mateřstvo?

líbí se mi to

patetická..

Taková ňáká klidná hladina. Bezvětří.

Tedy volíš styl vyjadřování, který je pro tebe přirozený.

to....není žádná výhružka nebo tak. Rozumíš, píšeš hezky. Ale je rozdíl psát hezky a psát zvláštně. Můžeš psát otřesně, ale když to bude něco co nikde nemají, tak budeš úspěšnější než ten co píše hezky. Já si třeba myslím, že je důležitější mít ojedinělý styl - originalitu - než psát hezky. Je to světovější.

Jakto TVŮJ STYL? To mi vysvětli v čem tkví to pravé fallenangelovské? čím se odlišuješ od ostatních, co máš, co ostatní nemají?

Je nějaká divná. Je na ní patrné, že ji píše někdo, kdo už výrazům typu ,,do hajan" dávno odrostl. Byla by vtipnější, kdyby měla trochu reálnější slovosled. člověk místo Moje jsi hvězda zlatá, spíš řekne Jsi moje zlatá hvězda ne? A jelikož se to nerýmuje, tak proč ty básnické složitosti?

Snad si nebereš práci domu?!

Pfffff co já vím?

Experimentuj, experimentuj. Najdeš se. Kdo hledá najde. Na mě je to zbytečně moc dlouhé. Měl jsi toho tolik na srdci, tolik tě napadlo unikátních obrazů, že sis neuvědomil, že si z nich stačí prostě jen vybrat ten nejlepší. Taky ten tvůj slovník se mi zdá hrozně heroický. Samá krev a andělské křídlo, dokonce tam máš HLE....asi by to chtěloˇmíň Máchy a víc Nohavicy.

Je to tenhle rok nejkrásnější vyznání nějakému místu co jsem četl. A vlastně taky té atmosféře, která se v závislosti na stavu počasí mění. nikde to není pokaždé jen melancholické. Musí být ta správná atmosféra. Kdysi (no vlastně dodnes) se mi zdával sen, v něm na rozlehlém palouku obklopeném lesem javorů zelenaly se a černaly hustým deštěm skrápěné husté koruny javorů. Uprostěd stál ten nejmohutnější, tráva byla neuvěřitelně zelená a bylo ticho a bylo po dešti a voda se odpařovala a tvořila se mlha a já nebyl nikdy s to býti si jist, zda je večer, nebo ráno, nebo jen zachmuřené poledne.....a přitom jsem jakoby očekával, že tam za mnou někdo příjde, že tam mám na někoho čekat. Sen ten nikdy příliš dlouho netrvá. V mlze se to místo vytratí. Jednou jedinkrát jsem to místo našel a je zajímavé, že napřed se mi o něm muselo zdát. Bylo to někde pod Hukvaldami, ne v oboře kde Janáček sepisoval Lišku Bystroušku, někde mnohem dál. Ocitl jsem se na tom palouku, obdivoval ten ohromný javor a zjistil jsem, že nad pásem lesa, který ohraničoval ten palouk se tyčí zřícenina Hukvald. Jen ten déšť tam chyběl.

A tak na atmosféře hodně záleží, jinak, když není atmosféra dokonalá, naše iluze o tom místě, které si romantizujeme, vezme za své.