....jééé to zvíře v hlavě zase zvítězilo nad rozumem. Sex.

OK Pročtu tě.

Já to znám z Beskyd. Krajina dětství. A na podzim jsou nejhezčí. Ale smutné.

No, asi může, ale když to bude krásné, už to asi nebude smutné.

Může být smutek krásný? Je melancholie nebo nostalgie krásná? Já ti nevím. Vůbec nevím, co na to říci. Jsem zmaten. Ty to tak vidíš?

To se nerýmuje! Co se stalo? Žádná tradice, žádná regulace, dokonce poslední sloka má o řádek navíc. Snad se z tebe nestává inovátor?

Tvoříc........jéžíš. No ale jinák je to suprovní. Akorát se těžko vymaňuješ z depresivního předpokladu a kolektivního omylu, který ve svých verších stimulují miliony obyčejných i neobyčejných básníků (Poem počínaje), že mlha je symbolem smutku. Není! Je krásná, přelévá se, melancholii do ní vkládají jen lidské bytosti a ona v ní náhodou dobře drží. Ale mlha je jen bílý zákal všedního dne. Činí svět snovějším, je krásná. Miluju mlhu (pokud nejeddu zrovna autem).

Seš virtuální. Seš virtuálka! Čím víc záložních šťouchatelů tím menší černá díra ti v mozku žere databázi vlastní sebereflexe. 4 jsou málo, 5 hodně. 1101 přátel je ti na nic. Znič je. Osvoboď se od přátel. Získej si nepřátele. Pij Jooky.

Mně se ten nápad líbí. To provedení je takové no.......chytrou výzvu doplňují narychlo ušité rýmy. Ale líbí se mi představa, že se zprofanovaní andělé odstrojí a stanou se z nich smrtky.

Sakrachlape gůůd. Máš jedničku.

Zastavil jsem se nad Hydrou, než mi došlo co to vlastně je, zjevil se mi v hlavě obrázek kolejí a jejich dravého rozvětvování v dobách, kdy jste usekli jednu a narostlo na ní osm nových. Mám rád básně o vlacích.

Nevidíš mu do hlavy. A on nevidí do té tvé. Předpokládáte oba, že se ten druhý dovtípí. Jste ztraceni.

Fíhá. To je těžký produkt. Ten konec je iracionálním dojezdem velmi komplikovaného pojetí determinismu stimulujícího peripetie tvůrčích hodnot autora! Jaký to sociální dříč se v tobě dme na povrch! Sláva ti.

Konečně zas jednou něco obyčejného. Vypnu mozek, rozhoupám prostor a otevřu oči. Nádhera. Jednudoché nic o vraždění a trhání vlasů. Takový mentální klistýr. OK.

Docela dobrý.

A jednou budete mít taková docela malilinkatá Úžasňátka.

Zorničky a ,,plných tajemství" dóst nesedí. Mně se ale líbí to dvojí neosobní zprostředkování: jednou básníkem vypravěčem a podruhé tím ,,kdysi někdo řekl", nabývá to básníkovo líčení na ,,souhlasnosti". šimrá řev a touhy....no ty koncovky to dost shazujou. Proč to nechceš měnit?

vtipné a stravitelné, jen ten poslední rým je třeba něčím zapít

Dobrý počin. Good. Líbí se mi, že se nedrží zavedených forem. Že užívá neotřelé výrazové prostředky jako Královna polí, polednice. (Teda nevím, jestli má být s malým P) Pomiluj....hehe...ny? Styl se mi líbí. Jen té deprese je tam nějak málo.

Je to super. Má to v sobě takovou vtipnou ironii.

Je úúúžasná!! Otevíráš v ní svět dospěláckých potřeb jako okno, jímž ses dosud jen koukala ven a všechny ty tužby pronikají dovnitř a pohlcují tě, jako jezinky Budulínka....rrau. Sním tě.