Je z toho cítit vyjádření vnitřního klidu, taková vyrovnanost a smíření...

Pěkné...

Příští pátek polknu patnáct piv, potupluju pěti panáky, pondělní probuzení přinese podivné překvapení, policajti pomohou, pokutou potrestají, papíry posrané... pi.. proč?

Brigita: Někdy i snaha co máš ji za marnou,
ukáže ti možnost lepší a zdárnou,
i ve zdánlivě zbytečném gestu,
mnohdy najdeš tu správnou cestu...

Terri42: Pěkné, i když je z toho cítit smutek..

Terri42: Je to tak, ne vždy jde vše popsat slovy, někdy ale stačí jen pohled do očí a víš úplně všechno, co potřebuješ...

Ano, věřit, to dost pomáhá...

A tak šepám do ticha,
jen nedočkavý pospíchá,
pozná to i jeho kůže,
že trny má každá růže,
přestože ukazuje světu,
krásu a vůni svých květů.

Tohle je opravdu procítěné...

Ano, tohle potřebujem všichni..

Kámo zkus věřit a uvidíš, že zase bude líp....

No tohle zní opravdu smutně....

Tohle je povedené..

A to, co z tebe vychází,
je vždy někomu určeno,
štastný ten, kdo to nachází,
aniž bylo to před tím tušeno...

Na lano máš vždy času dost,
nechej ležet ohlodanou kost,
přes každou řeku vede most,
zahoď smutek a žij pro radost...

Dobrá myšlenka, obzvláště poslední dva řádky... (((-:

Napsat báseň,
to tě povznese,
promlouvá vášeň,
co má se stát, stane se...

Jedno je zcela jisté,
že chybovati je a vždy bude lidské,
víc je těch, co z cizího se nají,
než aby nutně museli být v ráji,
pro jednoho je ráj vytoužená jistota,
jiný zase nezřízeně užívá si života....

Jsi měsíc, co nám v noci na cestu svítí,
jsi jako sněženka, první jarní kvítí,
jsi jako vločka, co na dlani mi taje,
jsi jemná jako pavučinka, co ve větru vlaje...

To má sílu