S dotnajici cigaretou ,utiká kouř.jak vlaky z nádraží.
Myznou v nekonečnu.
Hořkost polibků.nebo jen hořka káva.
Zbyla jen vůně co vyprchá.
Pěkné

Zrezavělá voda
Kořen bludný.
Škrknutí sirkou u prázdného kanystru
může i povznést.

Ještě že jen boule.

Jo v lese nevyleká jen tma.
Ale houby byly.

Není nad přírodnost.

No dnes byto málokdo dal.
Bydlet v takovém obydlí.

Vznést se a piznat svět.
Nato je třeba mnoho slov.
Cop vět.

Ano jeto jako z šaškecu.
Misto výchovy se řeší blbosti.
Měšce praskaji ve švech a stále
mají málo.
Od nepaměti jde jen o moc
A ovladat co největší masu.
Strach který je vyvoláván je skvělý pomocník.
Budem národ nevzdělanců?

Kde bramborová nať a ušmudlané tváře.
Mnoho se listů vytratilo z kalendáře.
Mnoho už těch mezy stromi bloudí.
Štiplavý dým
z oka slzu loudí

Zajímavé

Moc pěkné.
Zapomenutá sváča ,bezva

Moudrost opustila lidi.
Jak postevnik žije .za činy lidstva se stydí.
Lidskost pohltila nelidskost.
Svět jak ohlodaná kost.
Úly zeji prazdnotou.
Duše se opklopují samotou.
Krajina zalevána do betonú.
Krajem světelkují blesky.
Domy se otřásaji silou hromů.

Když objimá láska.
Netřeba mnoha slov.

Pěkné.
Odedna se odráží pro nové,bouřky poznání,že vše není jen snové.

Evža: .Ano je zajimavé tohle pozorovat. Líska dub.jedle smrk,mezy tím proplouvá od hřivnáče brk.
Hmyzu rej odlesk křidel jak kapek rosy.
V jahodovem listí stíny si hrají.
Pavučinka jak napnutá struna.
Kruhy bodlákového chmýří plují jak koráb
vzdušný ,kotě sním
hrát chce na honěnou.
Na balvanu u jezirka
vyčkává skokan.
Slunce se sklání.
Stíny dál si hrají.
Slunce a vánek
jim dopřávají

Jen musi foukat vitr.

Naslouchat cizímu trapení.
Neodnese vlastní.
Pokut se neuklidí vlastní práh
snadno se ocitneme v pasti.

Jen jestli ona oto stojí,být na hájovně paní
Pěkné

I máli napoví mnohem víc

Velrybí píseň jistě nestrhá.jen nechá žasnout.známa cesta.může odkrýt poznání.
Pěkmé