Někdy stači fteřina a věčnost se prožívá.

Moc pěkné

Jitrocel te rány zcelý
Pohádky jsou zapotřebý.
Mýty byly a dál budou
at číslovku máš lichou nebo sudou.
Jitrocel aš bude v klasu
Hladovému btáčku dopřeje hlasu.
Však lístky jitrocele,rozprostřené
do naděje.
Pohádka ta o čem bude
zda zrnko s klásku na mne
zbude.

Tragedie na které bohatnou bezcitní.

Jen se zeptej
řekla láska a stratila se docela
Je pěkná i smutná
Začátek z koncem nesese odpověd.

Pěkné,když obloha je nízko měsíc se koupe v louži.
jeden je i blízko.
Druhý touží

Co ztratilose s posledním stínem kterému slunce dávalo žívot
než padlo za obzor.
Slova co nechtěla toho dne odejít
aby naplnila sluch.proč?
S mrazivím nádechem noci ,jak vlčí duch,ne to ve smečce
vyjí vlci.
Něco svět opustí,něco zrodí.
Slova i otázky,myšlenky splodí.

Moc pěkné

Když hloupost vyklubese s úst politika,tak celý národ zanaříká. Jeto jak v půlnočním králostvý

S labutím okouzlením
Usíná se těžce.
Bere tedy jinou roly
a stává se běžcem.

V hladině jen bylé peří
zbylo po labuti.
Káčer s laskou,velkou
touhou ku běhu se nutí.

Zase fajn počtení.

Pro slunce co vjedno se zcelí
Pro ozvěny co mohou zmást.
Pro taje komnat.ponurost v útrobách.
Pro jiskru malou dá se véřit.
Že pod závojem řas oči planou
Pokut však tápat budeš v ozvěnách
Jiskra se vnich stratí.
V útrobách komnat .pohltí
Beznaděj.

Podivná dvojka kulík a sojka ,kdyby smí chodila
takby se i brodila.
Hnízdo jeho spíš jen důlek
Sojka to je jiný tvůrek.
Ale coby stát se může všelicos

Psavec: Bylo to tak pěkné že jsem místo pochvaly napsal tohle. To Rakovecké údolí je moc krásné a bledulí jetam tisíce i některé pod tím ledem,jezdím tam na kole.

Ze sněhuláka jen mrkev
zbyl co dal si zajíc na snídani.
Bělostné květy sněžene až
dechem větru zacinkají.

V údolí Rakoveckém
vledule pod příkrovem
ledu
Kde potok ševálý svým
korytem.
Koně dva tam v brodu
Ksobě nakloněna dívka
z mladíkem.
Tam kvetla láska z posly jara
v čase jednom

Když les se otevřel
v prostorná luka.
Ptačí zpěv
Tou krásou oněmel
když olší pupeny
slišel pukat.

V křídlech hřivnáčů
se odráželo slunce
však údolím
se nesl chlad.

Slzí tak dvě unce
to nedá se
nedá okoukat

Bez rumičku ,slinovičky.koukat z okna na lodičky.
Dat si táče jablečného.prodědu tak statečného.
S roušky semu mlží brejle.smutně jen poť sem sejre.
Chleba stvrdlý v zubech křupe,vzadech vzteky stoho lupe.
Aspoň kd,by bylo toby dědu potěšilo.
Ašmu stoho sténá v břiše s láskou myslí na Babiše.
.

No vzbuzujeto úsměv ale jeto k pláči.
Ten co vyrost znašich daní
Teť nám tu hrozí zbraní.

Kukačka máto na háčku.
Nebo se léčí s covida
a tak čas nehlídá.
No a na jarmarcích bude veselo.
Pokut nás neuzavřou zcela.

Zase bezva odvaz.
Smich je nejlepši lék na chmury.
A některý holky to maji rády.
Cotě nezabije to tě posílí

Jo vodítko je potvora.
Zase berva