Jak krasné je se zasnít.
Ze šňůr prádla cítit vůni noci vnímat sílu
měsíce.
Pro nedočkavost slunce záblesku.
Smutek jež vyvěrá jen zlehka.
Duše křehká,touží po úsměvu.
Tak vykveť naděje v celou louku
nepřeberné krásy.

Když se lež ovíji jak had,vůle co byla skálou
Se začne drolit v písečnou dunu.
Ta lež ktera jak Jezinka se vkradá
sebemenší škvírou.
Stává se beznaděj tou černou dírou.

Karkule za lihovku.
A vlkapstynent.
Dobrý

Moc pěkné.

Svoboda je vrtkavá.
Když voda z dlaní
probudí oči co ještě v spaní.
V pohledu svém uhlídají
motýla co z kapek
posnídá.

Slunce seno .jahody žeby hříčka náhody.
Tam si v seně uživali dítko spolu štrykovali.
Bezva

Hledání je někdy přemarné.zajímavé

Jo když si mazel pánícka kolem prstu omotá
neni jiné zbytí nežly se státi jeho sluhou

Jak se zvrtne touha, ouha
Bezva

Lepši skonat z pěknou ženou
Než ve špitálele na lůžku.
Kdo umí.ten umí

Bezva ,povedená

Smutné a pěkné.
Tahle doba je jak ledovec který před sebou tlačí masu.

Moc pěkné
Jen básník nedokáže malovati slovy
Jak můza vletnout do podkroví
Mladému malíři dát ten cit
A růže jen tuží malována
Jak živoucí může být
Nad kamny obláček tetelící
Hrneček z cikorkou provonící
Vzpomínky rukou močných
živoucí tak,že placků vůně
se začla rosprostírat.
Vzpomínání,co vhání
do dětských let
Ach proč ten čas tak pospíchá

Člověk by neměl chtít,někomu úmyslně ublyžovat.
Zlo se vrací,kdo chce víc nemá nic.
Zajímavé

Někdy stači fteřina a věčnost se prožívá.

Moc pěkné

Jitrocel te rány zcelý
Pohádky jsou zapotřebý.
Mýty byly a dál budou
at číslovku máš lichou nebo sudou.
Jitrocel aš bude v klasu
Hladovému btáčku dopřeje hlasu.
Však lístky jitrocele,rozprostřené
do naděje.
Pohádka ta o čem bude
zda zrnko s klásku na mne
zbude.

Tragedie na které bohatnou bezcitní.

Jen se zeptej
řekla láska a stratila se docela
Je pěkná i smutná
Začátek z koncem nesese odpověd.

Pěkné,když obloha je nízko měsíc se koupe v louži.
jeden je i blízko.
Druhý touží