Taky bych řekl: "Jéé...".
Jakto, že jsem přehlédl tyhle roztomilosti?
Moc pěkné.

Už zase mě předběhla jo_
Takže jen dtto ...

Roztomilý kousek. Dík.

Ten věčný strach z citů. Kde se to v nás bere?
Hezké, dík.

jo_: už jsem to jednou psal, že na tvé básně si člověk musí udělat čas;
nejprve to 'zlehýnka načechralo', pak začalo kreslit a teď už se v tom ztrácím...

Děkuji všem, moc to potěší...

jo_: Děkuji. Moc rád jsem ti zprostředkoval lebedění.
:o)

Určitě to není nejpodstatnější z tvé básně, ale dostal mě už ten "človíček" na začátku. A celé to ústí v silnou myšlenku.
Moc fajn. Díky.

Abych taky něčím přispěl;
člověk nesmí přestat mít rád sám sebe. Aniž bych propagoval narcisismus, je to jediný způsob, jak nezešílet...

Pěkně napsáno - krátké a provokující pravě takové diskuse.

No, nedávno jsem psal na toto téma komentář pro Rosa. Abys to nemusela hledat:
" ... vidět i to, co autor nejen nenapsal, ale ani nazamýšlel, je pád do hlubouky citů, které v nás má umění vyvolávat."
Moc děkuji za komentář.

Fíí, tohle jsem nějak propásl. Silné, díky.
P.S. Market má recht.

Rosa: Neuč se. Už umíš. Vidět i to, co autor nejen nenapsal, ale ani nazamýšlel, je pád do hlubouky citů, které v nás má umění vyvolávat. A u básní jo_ to není zas tak těžké. :o)

Ano, cítím, vnímám. Krásné, díky.

Souhlasím. Jednou nahoře a jednou dole, nevědět a tápat, to je v životě běžné.
Hezké dílko.

To není dobré, to je nádherné...
Strašně moc díky.

Krása! Nebudu nijak dlouze analyzovat ani popisovat, kolikrát jsem to četl. Shrnu to takto - zase jednou mi při čtení přebíhal mráz po zádech.
Moc díky.

jo_: Díky moc.
... možná taky Středa?

Moc děkuji za pěkné komentáře.

Ještě jednou díky za komentáře.

Dík za komentář.
Jenom, "St"?
- Standard Time
- Svatý Tomáš
- Star Trek
?