Když u silnic míjím
na stromě dravce
zamávám mu , leť
si hladce.
Sojka na mne
v lese žaluje.
Datlík telegraf
do dáli datluje.
A racek ve větru
řve na mne větu.
Žij, žij, žij!
Díky brachu, budu....
a beze strachu.

Šípkový království rozrůstá se
spí tady, spí tam.
Než usnu ,pospíchám Vám říct
že zdá se, nebude stačit na to,
líbati ženskou líc, v květině
trnité hledejte klíč.

Zprávy ze světa: Praskl obrovský ledovec, velký jako Kanada. Přímořské státy nahlížejí do map případného zatopení pobřežních měst. Společně studuji historické bilance velkého stěhování Národů. Jak ale zajistit mír? Potřebujeme místo, hodně místa řekl Holanďan, a vyslal kurýry do vnitrozemí aby vykupovali pozemky, ostatní se přidaly. Ke slovu přišly vědci. Všichni si rozdali bílé rukavice.

Vzájemná výpomoc v tomto oboru bude vždy diskutabilní. Občas je dokonce neetické nepodlehnout. Kamenem hoď ten ,kdo bez viny. Věrnost je ideální vztah, nezřídka je však tento ideál vykoupen drahou daní. Milování by nikdy nemělo způsobovat utrpení druhým.

Labutě jsou věrné v páru
zbytečně škubaly mu hlavu.
Také znám choutky ptačí,
stíhačku svoji mám
však radši.

Zalít bolest do jantaru, to mi je povědomí. Náhrdelník života, zdobný, jen hrany musí obrousit čas.

Pěkné, tolik smůly najednou bych chtěl taky. (-:

Písničku znám a je hezká a ty jsi tomu dal scénář jak to vlastně bylo. Pobavila.

Někdo tryskem ujíždí koně měníc. Jiný za láskou pěšky klopýtá o holi se belhajíc. V touze sjednoceni.

Minový pole po výbuchu. Homér roztrhán, leží tady, leží tam. Izolepa na to nestačí, ano bál jsem se jeho trefný kritiky, vždy mě vytočil, ale......nepřeji mu nic zlého. Ale pomoct mu asi neumím. Smutných duší je hodně v minovém poli. Sám našlapuji (připosraně ) Drž se.

Miňko: Děkuji, jde o vzkaz. Lidé se bojí dýchání, základu života.

Ledy praskají.
hlavy potají
přemítají.
Mír budují.
Národy
kořeny své
trhají.

bazi: Upssss... dík.

Babča pilně roušky shání
ty bys radši rumobraní.

Je smutná, ale krásná . I smutek je někdy krásný. Uchop tu krásu toho smutku a možná se slzou v koutku oka zažiješ radost z hloubky své duše, studny svého srdce.

Tuleni rozestupy drží
hlad svírá jejich těla
básníci v básních dbají
aby nezhynula lidská víra.
Milenci nazí pomrzli v mlází.
Láska všem schází.

Občas mi kámen vypráví
když s dlaní mou se seznámí
že prvním jsem člověkem
co poctil ho dotekem.
Občas mezi hvězdy se pouštím
občas nahé tělo do vod nořím.
Plachtícího opeřence pozdravím
v náruč matky země obdařen
krásou její jednou se uložím.

Snad unaven sem se jen úryvky potěšil. Celek jsem nepobral. :-) jdu se restartovat. Hodně zdaru.

Určitě mu ty svoje básně dej svázat do vazby jako knihu. Ať Vám to klape.

Bulí, bulí, bulíček .....úplně to slyším. Až se vybulí , namažeme ho cibulí. Apropó po narození dcery jsem zamáčkl tvrďácky slzu a pak mě tak vzali záda, že místo slz radosti jsem to odfňukal v bolesti. Prostě jsem emoce zazdil a ony mě potrestali.