Hle i voják Švejk se dočkal své reinkarnace. Tož na Budějice panáčku??

První co se vynořilo v mých představách je zpovědnice v kostele. Tohle je zpověď vytržená z břicha a sdílena v křečích agonie. Je upřímná do naha až na dřeň. Jde o výkřik bez úpravy. Rozhřešení???? Jsi rozpadlé klenutí a tvá žena to drží pohromadě coby obvodová zeď. Klenba se opravuje zatížením--nalož si na svůj hřbet co uneseš, Pomáhej svojí ženě a získáš zpět svou sebedůvěru a sebeúctu. A pak se sobě omluv a ženě poděkuj. Hodně zdaru.

Kolo osudu.

Na smrt jen jeden je lék, život, a skutečně to zabírá. Jen dech Nás dělí na živé a nefyzické. To není tak velký rozdíl jak sama tvrdíte. Vždy se jich ptám, co po jejich odchodu dělat mám. Odpověď je vždy stejná!!!

Nine: Vskutku v rukách máme ledacos.

V našem věku mýváme tendenci kostnatit v projevu. Tvůj imaginární náboj ti dává právo upravit si věk směrem dolu a to bez obav z nezralosti. Jsi tkadlec slovní pavučiny. Mouchám vstup na vlastní nebezpečí. Ty v tom chodit umíš.

Jste réva mladá, však v hroznu zralá. Slunce i mráz zvýrazní Vás. Podmanivá v chuti plná poezie s tóny muškátu.

Dobré téma i zpracování.

Prostor jenž se uvolní je vzápětí naplněn, Většinou jde o lepší perspektivu. Pokud rosteme ,pak přitažená energie má vždy bonus.

Jen červotoč v podstavci si s tvou myslí neděla starosti. Nebuď mramorem.

slnečnica: Člověk doufá, že nebude ušetřen zvrásnění v podobě prožitků. A tak čeká a taje a taje až není v lásce (jízdě) využitelný. Led je smutný a bruslařky nemají kde realizovat potenciál svého intelektu.

Až pochopíme, že žádné dítě není jen Naše. Bude to velký krok lidství. Poškozováním dětí-potažmo semínek lidí vytváříme mizernou budoucnost- potažmo úrodu lidské budoucnosti.

Člověk, pokud má projít transformačním procesem musí být vystaven velkému tlaku vnějších podmínek. Jde o hnojivo duše. Slováci mají potenciál býti zápalkou pod troudem světa, jen si nejsou vědomy takového dědictví a asi na to ani nepřijdou. Ty jsi aspoň na psancích v pozici křesadla.

slnečnica: Tak třeba jen slovo bozkaně je daleko jemnější než naše české líbání. V tom slově je cit každého doteku rtů. O to víc jsou tvoje verše lépe vnímatelné. Máte jako Národ daleko větší škálu smyslnosti slov než my, ale šlapem Vám naštěstí na paty.

slnečnica: Jsi velice otevřená.. Zaujala jsi mne v psancích do naha. Moc se mi líbí tvá nekonvenčnost, syrovost sdílení bez zahalování.

Fatr: Svědectví časů se vynoří z zapomnění a člověk stane před svou podstatou kterou dosud neznal, byla mu skryta. Jak s tím naloží ? Rozhodne empatie vzájemnosti a stav sebeúcty každého z nás zda společnost se změní k spáse celku jakožto posledního z posledních.

Někdy se ani mistr Amor netrefí a my víme , že to bylo o fous. Ale jsou to krásné chvíle, když duše dělají cíle.

Struna strunu rozezvučí, rezonuji s tvým podáním.

Sebevraždy mě baví. Všichni kterým se to nepovedlo většinou vystřízlivěly a našli lepší zorný úhel. Potlučený sebevrah s kterým se utrhl trám nebo přeškubl provaz je často na dobré cestě k objevení skutečných hodnot. Škoda že se to občas někomu fakt povede.

Když studuji autora , vždy si vyhledám kategorii láska. Nebývá to často zpracovaný motiv. Hodně napoví. Jde o dalekohled do duše. Potkávám tam často svoje hořkosti. Nesoudím, souzním a doufám v lepší světlo života pro Nás všechny.