Borovice.....pupeny já pojídal, o zdraví se dovídal. Nad silice že není. Copak to však přístup změní? Smrk kolektivně chřadne. Borovice však dál svěže stojí.Za hloupost smolné slzy roní. Podívej se po ní.

Náboženství je pro mně stejně zajímavý jako bylinkářství, včelařství nebo třeba psychologie. Snad i proto, že se jmenuji Papež, proto človíček. Všichni a všechno jsme potažmo jedním. A to je mystérium, které nemusíme uchopovat poněvadž jím jsme. Můžeme to zdokonalovat nebo se ničit. Tys na to přišla dávno.

V únoru jsem jsem se vnořil do ledové bystřiny. Bylo -16 stupňů a já měl narozeniny a toulal jsem se krajinou svého rodiště s Jendou Becherem. Byla to oslava života napříč jeho těžkostem. Každá buňka mého těla na to slastně vzpomíná. Jen mi to vytanulo na mysl. Máš čtivou formu. Je to pocitově prostorové, snadno empaticky uchopitelné.

To není špatný.....projev dřeně duše.Nevnímám to cynicky suše , kde že , sám s kmotrou kostky jsem hrál, plakajíc jsem se smál i bál. Trumf v rukávu já měl, eso vděčnosti vyděsilo spoluhráče. Ona jen vrškem strachu mávala, jenž mi k nohám spadl poražen.

Trochu mi vytanulo na mysli,že se tvé verše a tvá přezdívka podobají topinamburu. Jde o slunečnici kvetoucí těsně před zimou, takříkajíc na poslední chvíli. Na lásku není nikdy pozdě. Mnoho zdaru.

Zaujalo mne, že to tu nemáš ráda. Kde je chyba? Jsme možná jedni z posledních co poznávají ještě docela krásný svět. Tak nepředbíhej. :-)

Samota člověku odhalí spoustu věcí a pocitů. Někdy je to i lepší než být v špatné společnosti. Nejtěžší samota je v pustém vztahu.

Tvá tónina mě vždy zaujme. Jde o zdobné klece pocitů ukovaných ze slov.

Krásný intelekt ženského jiskření lapen v pavučině slov.

Hezky nastíněné. A dost chytře pojaté.

Trpělivost růže přináší,

Souzním s myšlenkou životního procesu.

Svět píchá pyšně pýchu lidí , splaskne pytel zpytování.

Každý ráno se může místo Nás vzbudit někdo nový, jiný. Občas se mi to stalo a bylo to vždy fajn, když ta duše nechala mé boty u postele a šla hledat bosa novou cestu. Hodně štěstí....Život je cesta, nikoli cíl.

Borovice se nezdá......žádná suchá větev.

Srdce tvé jsou obrazy. Duše bude asi rámem. Společné máme možná jedno, slavíme den každým ránem. Máš srozumitelný styl. To mám rád. Hodně přírodních krás přeji vetkat do tvých smyslů.

Pošlapaný duše jsou jako polámaný rostliny. Vždy se zvednou, ale vždy aspoň rok jsou pokroucený. Zjara si však vzpomenou a znova vyrostou zpříma. Přeji ti mnoho krás jako odškodnění.

Nahou duši mám. Do lži se neoblékám. Pokud lhát musel jsem pak jen mlčky.

Agonie je někdy dozvukem života. Bojím se takových postojů. Rád bych jednou prožil stáří plnohodnotně. Netoužím po důchodu. Chci se bavit prožíváním. Báseň na tehdy osmnáctku napovídá o zralosti vnímání.

Změň si přezdívku.