vanovaso: Sasanka: Gora: Děkuji Vám a s postřehy nemám problém. Jde o nález ze šuplete, tak jsem to již neupravoval. Prostě jste krásné a rádi Vás milujeme aspoň v představách éteričnosti. Škoda , že lesní kapradiny nemají co žalovat.

Sasanka: Koukám, že se vracíš k skrovnému napajedlu. Rád bych zavlažil tvoje sasanky, Však rumpál schází a vědro děravé, však voda jsem čistá, tím si buď jistá. Jen žába ví, že srdce se mi zahojí.

Jel jsem u nás Martina, tak přišla vhod tvá báseň jako hlavní chod dnešního večera. Ten přednes má dramatyčnost.Dík.

Věřím, trápení tvé měřím, že srazily se dva vlaky, Hirošima a Nagasaki. Přeji trochu klidu, zhojit rány, nekuchat vinu.

Nestačím se divit, tolik originálu a pořád bývají překvapení.

Kdo tě přikoval? Nerozhlížej se. Máš klíč, ale pilník bude lepší.

Tři domy: Skutek, naděje, beznaděj. Adresa volitelná.

Listy se rosí, polibky
vlhnu z té vášně.
To tvé rty promítá les
v pokušení... však
nikdo poblíž není.
Mé srdce podzimu
vzdá se, však
ošatí se v kráse.
i v čase.

Pořád se učím, a pořád propadám a lidi kolem na tom nejsou o moc lépe.

Ne každý energetický náboj je trvale udržitelný. Strom se dá přesadit, ale sociálně živoří. Znáš to dobře.

V tlejícím listí jsem až po uši v lese
ohřát tam duši, člověku chce se.
I malé radosti nabývají na významu
za špatné bytosti já neviním zimu.
Bude lépe Sasanko.

O šest tisíc jsem dvakrát přišel,
trávím to před svátky tiše.
Nadávky my nejdou z huby
snad od nervu mě chytli zuby.
Povzbudím tě milý brachu
svět je občas plný krachu.
Přesto žij dál beze strachu.

Pod sněhem pučí,
v potůčkách zurčí
ledovce tají
nejen v máji.
Aspoň srdce že hřeje
i v kraji chladu
a beznaděje.

Dech pouhý, a odsouzenec?
Jednu olivu si přeje.
Vloží do úst, oči zavře.
Tu před popravou On
pláče se i směje.
Dosud nikdy nežil
bez naděje.

Trápení a vysvobození. Lidé spoléhají na šťastný konec a protože vše je myšlenkou, pak mysleme hezky.

Jak z Japonského zenu. Koán.

V jedné své básni jsem napsal. Trubky ,roury , kanály řeku, mou duši napájí, svými zvratky mění moji tvář...... Ta báseň začíná čistým pramenem v horách. Hledej cestu k prameni.

Uteče to, a tebe to změní. A když vše ztichne, jednou, tak budeš hledat sama sebe a než se najdeš, Vloží ti do náruče vnučku či vnuka a ty se přestaneš ohlížet po minulosti.

Bejvával si hrozný pesimista. O to víc mně těší tvůj humor a zdraví přístup k životu.

V životě jsem vystřídal spoustu profesí, ale kdyby se mě někdo zeptal, jakou práci jsi dělal, odpověděl bych, že jsem byl manžel. Bez prémií a bez dovolený. Vždy loajální k firmě s.r.o Rodina.