Borovice se nezdá......žádná suchá větev.

Srdce tvé jsou obrazy. Duše bude asi rámem. Společné máme možná jedno, slavíme den každým ránem. Máš srozumitelný styl. To mám rád. Hodně přírodních krás přeji vetkat do tvých smyslů.

Pošlapaný duše jsou jako polámaný rostliny. Vždy se zvednou, ale vždy aspoň rok jsou pokroucený. Zjara si však vzpomenou a znova vyrostou zpříma. Přeji ti mnoho krás jako odškodnění.

Nahou duši mám. Do lži se neoblékám. Pokud lhát musel jsem pak jen mlčky.

Agonie je někdy dozvukem života. Bojím se takových postojů. Rád bych jednou prožil stáří plnohodnotně. Netoužím po důchodu. Chci se bavit prožíváním. Báseň na tehdy osmnáctku napovídá o zralosti vnímání.

Změň si přezdívku.

Minulost v trakači vetchém za sebou taháme do rozpadnutí jeho kol. Mnozí i po té madlo rukojeti křečovitě svírají, i když za nimi už nic není.

Jo nohy....Barevný jak turistický značky a přesto člověk bloudí.

Jedna se s tím sotva vleče, druhá prosí chirurgy v kleče. Je to dílo k dumlání ,telecím to zavání. Mé oko vnady také svádí, však za moudrostí jsou až v pořadí.

Maková panenka a motýl Emanuel. Jo,jo -mák oblbuje.

Přeběhl jsem do úplně jiného životního režimu ( životní fáze) a taky mne to rozhazuje, ALE je to zároveň úžasný, dostat se na jinou kolej. Naše zem je taky dost exotická...

A v duších roztopíme kamínka svých srdcí aby zbylo teplo pro obejmutí.

Hluboké, opravdové....pepř do toho ale nesypej. Vše je volba. Přijmi pohlazení a v zádech se narovnej. Klíště odpadlo jen po nasátí.

Kdo jinému jámu kope, sám do ní padá. Snad dosud mělká , k vyškrábání schůdná. Báseň trefná Nostradamova.

Na některá vyřknuta slova by měl být zbrojní pas.Doslova dokážou zabít . Sebeobrana je nutná.

Jistě že existují, jen se těžko poznávají. A jsou tak duchovní, že se nedají zbalit.

Na cestu padl list,
dovyprávěl ...

Proč má člověk vlasy?
Už nikdo neví, zkuste
však dotek a letmé
políbení.

Silný kafe- obsahově hodně skutečný. Kdo nezažil nepochopí jak rychle zavře se voda za člověkem a jak těžko se vstupuje do tůní zapomnění.

Venkovní chlad zažene krásné ženy k počítačům a budou vzpomínat jak svými šaty, potažmo těly ozdobou světa v očích mužů byli. Vítej a větrem buď ve strništi Nás, jenž kocháme se múzou krás.