borovice: Cink...ozvalo se stroze, ukloniv se borovici, vzkaz posílám jí po obloze.

Uklidit si kolem sebe, vše zmírní a uvolní hudba a pak ti dojde že smutek je jen balícím papírem největších darů. Rozbaluj a prožívej a ten obal vždy do koše odkládej.

Dokončeno, netřeba vesmíru studu
nemá rád nudu. Tak trochu se směje
když s Vámi se chvěje, rozkmitán
mezi stehny, v černou díru
vpadli vněmy, světlem srdcím
doručeny.

Amanita?? duším skryta
askorutinem na kloboučku
pokryta. Stínům poví co se doví
o náladě lesa.
Mezi kořeny s moudrostí stařeny
skrze ni vesmír k kmenům
šeptá.

Matka země orosena
paprsky letmě políbena.
Narodil se den.
Kdo otcem?
Neví se jen.

To neuchopím, jen jsem to vtáhl a vstřebal beze zbytku tudíž stravitelné. Degustér dodá ,plná chuť, koštér další podotkl by že obsah zralí. pak zdvihl sklenku proti světlu, nezmohl se na kloudnou větu, jen přivoněl k výrazům jenž poválel v ústech.Toť víno po všech gustech- skvělé, zamumlal opit neuměle.

Někdy nemoc ,někdy lék
záleží na dávkování
hlad zabijí a zrovna tak
velmi časté milování.

Po 28 letech partnerství, potažmo spíš přátelství ptám se na lásku sám sebe a tu osloví mne ironie a oči spočinou na košťátku a lopatce v rohu kuchyně. Jsou pořád spolu, pokud ne pak se hledají ,protože jeden bez druhého jen stěží něco zametou na cestě životem.Povídám to manželce a neurazilo jí to,protože se můžeme spolehnout na vzájemnou službu a láska?? Jen věrnost vzájemnému poslání napříč lákavým novým košťátkům a lopatkám.

Všude lidé hvězd paměť mají. Po každý tě rozpoznají. Všem stejně srdce tluče, po doteku prahnou všechny ruce.

I ze stromů jsou orvaní vandráci. Táhne jim do větví však dělají si z toho legraci.

Lidé bez lásky nepřežívají. Jsou láskou a proto ji nedostávají. Náš problém je, že jí neumíme dávat a snadno jí přehlídneme, protože je naším odrazem a tak to zrcadlo nebereme vážně a hledáme cosi schované za jeho rámem. Marně a zbytečně dlouho.

Jednou možná budeš stát mezi podobnými lidmi a přesto nebudete v blázinci. Já potkávám odpovědi, ale otázka musí být emocí....jinak se odpověď snadno přehlídne. A tahle pošta má svůj čas.

Mysl je promítačka Našeho příběhu na plátně života. Zkus veselejší film. Báseň je dobrá. Poezie je někdy nástroj utonutí v pocitech. Tak se neutop.

Na patnácku dobrý otisk rozpoložení usazeného do snu.

Autentičnost prožitku bezva zachycena. Mystičnost se netýká velkých věcí. Právě v detailech vnímání se otvírají okna vesmíru.

Včera blinkali mi na rameno, dneska 22 a 18 let. Rád vzpomínám. Pochopení mám.

Pero a péro se občas unaví. Čas to však zase napraví.

Zralost prožitku v abstrakci přírody. Šustí šustím panenka kukuřičná. V travině vysoké azyl našla scéna vyjímečná.

Tak nějak vnímám procházky. Mnozí tento rozměr možná neznají.

Obsahově nápaditý.Znalec pozadí je celkem zjevný.Chlast je mor.