Když čtu jak se umíme vyndat ze svých pocitů, nechápu jak to dělají ostatní.

Taky se mi váha asi rozbila.

Kde přístav, tam spočinutí.

Dandy: To se blbě brzdí, jednou jsem to zkoušel i v leže.

františek: Děkuji.

V bambusové knihovně osudu
přepsali ti čas příchodu.
Knihovník tak laskavý byl
že ručičky vesmíru upravil.
Potkala ses sama v sobě.

Taky jeden co ho protáhli časoprostorem z dávnověku.

Jsi bezedný pramen. Čerpadla na plný výkon.

Chtěl bych býti kostelníkem
v tom tvém novém chrámu.
Zvoničce doma tiše sloužím
v botách přitom slámu.

Slyším hudbu ačkoli neumím číst v notách. Bezva

Tomu říkám první jarní květ
krása co mění svět.

Očekávání
naděje
vzájemnost
pragmatičnost

Něžné drama se zápletkou. Pavouka si opatřím, i ty boty bych koupil...

ÓÓóoomm. Jako amatér se lépe vyjádřit nedovedu. Vždy se mi moc líbí ta individuální uchopení jednotlivých autorů. To je teprve klokotání brambor na plotně. Úžasný

Dandy: Poslední řádek bych změnil a vypíchl tvou podstatu. ..nezanikat v pěšině,
svou duši dáti krajině.

Přesně takhle píše básně moje dcera. Vzácně teda. Hodně zdaru. Dětství už nehledej. Je pryč.

Zpracování neotřelé, šeptem jedinečné.

Hlas , kostička do mozaiky obrysu. Nádech mne zajímá víc než obsah. Je hmatatelný. Každá sloka je výdech měchu jemnosti a napětí.

františek: Většinou ze mně vypadnou plynule, najednou, ale zrají, než se vysypají.

Sasanka: Tady máš odpověď. Tělo se zotaví.