To bohužel patří k věku. Má dcera se v tom taky tluče.

Celý život trpím žízní
usrkávám lásky cizí.
Vy, co půllitry před sebou máte
drobností si nevšímáte.
Člověk jedna bytost je
z bojů utíká do naděje.
Všechny těla Naše jsou
buď zraňují se nebo obejmou.

Na bitevní pole hledím zdáli
beru dotaz v potaz zda
pluky soupeřů své role
dobře znaly než
salvami se rozehnali.

Ty se neztratíš! Taky doma mám jednu bodlinku. Před 15 lety říkala počkej chvilinku....Už? ne! Už!..ne!.......ne ,už ne.

Taky žasnu upřímně....fakt dobrý a hodně kultivovaný. Není ti něco?? (-:

Jak vyvarovat se klišé
když vím jak je ti
jsou slova jen smetí
..však ptáci i včely
přeci...letí, letí a letí

Kluci neserte mně, kdo se v tom bordelu má vyznat. Brigita (ona) přestal mít puzení.....Tady člověk už ani tokat nemůže. Vždy narazí na žehličku.

Jeho prsty?? Vypadl proud?
To nebude pouť Jen barová scéna
decibely přehlušena.
Teplota rtů bývá stejná...

Temperamentná !! volaako pozeram sa ja
Slnečnica žjári v žáry, pritažlivá je aj pre komáry. Cez zimu na ňů létaj vtáci bol by som ja pre legraci.? Důfam že už je tí líp keť somára si hňala v riť. (improvizace po slovensky)

V Ostravě jsem ještě nebyl
Je to tam prý samý de... apostrof
hen se ukáže jak liška jeb..t dokáže
však v chladu čekejte zradu.

Být dogou dal bych si říct
však skryt v tmavozelených pěšinkách
z komárů mám strach i z žen.
Rády sají ochutnávajíc výheň
udělají si z muže líheň svých
představ a snů i bez polibků.

Jak to pes slyšel smutně
v zahradu vyšel .
Oběd budou zas stornovati
mně tím týden ládovati.
Aspoň že jsem schoval kost
od minule pro radost.

Čím jsi starší, tím jsi křehčí
nabylo to kdysi lehčí.?
Cos chtěla, to jsi měla.
Snad jen ptákům křídla záviděla.
Odlož svoji zraněnou pýchu
a podívej se po ženichu.

LadyLoba: Vnímání vzájemnosti je mi platem. Pochopení vyvážit lze jen zlatem. děkuju zřím tě.

puero: Lokin: Baví mně po tenkém ledě jít a v zádech pochopení a moudrost mít. Svou duši občas pražím. Bytostí uvážlivých si vážím. Děkuju

Mé kopyta se netají, že tvojí duši neznají. Navázat chtěl bych stříbrnou nit. Však měsíc zrovna nesvítí, má volno, volno od nití.

To krajina jen vlezla do lednice
by času duším našim dala více
by pavoučci již netkaly příze, hlemýždí
přitáhly se blíže k hlíze a listí zlatem
ozdobilo hlavu bříze.

Nikdy nebude však
toho dosti. Čeho?
Upřímnosti.

Ego za ruku vědomí drží
však samo nikdy neunese
tíži svých beder a padá,
řítí se ze stráně pýchy.
Máš li však vědomí pak duše
smíchy se neudrží sledujíc kotrmelce
opodál stojíc hladce, hebce.

Odnesla? člověk to snadno přehlídne však pointa se mění v rozuzlení. Na 24 let je to sytý.