A já už myslel,že jsem divný,tenhle žánr je ke mně vlídný.Idaro sviť lidem pod nohy,máš na to vlohy.

Hrana zdá se,mění se v čase,co dříve ruměnec,dnes nepitvá se.Přikláním se k autorovi,avšak básně jemné jsou,nedivým se ,že střetl se zde s cenzurou.méně světla raději,jinak důvěryhodné.je to jen upřímné.nic víc.

Všechny dni stejné jsou,tvé myšlenky zobrazujou.

Taky bych chtěl ve vašem věku psát verše o něžnostech.život ryzí,nic Vám není cizí.Hodně pohody

U dna jsem byl,bahno tam bylo,stáhlo se hrdlo.Bezbranný človíčku chyť se za větvičku.Nebydli tam-sám.

Jak kapky se dotýkáme,slovy se objímáme,všichni si blízcí a zároveň cizí,vlny energií skrze Nás vesmírem víří.

Přeji hodně radosti a hravosti při psaní.Paní Vodičková máte nadání.

Jemno zrak vnímající detaily, kterým dáváte význam mě mile potěšil,to se často nepotkává,že oči vidí duší.A pak že sláma jen...děkuju

I když netrefí vždycky zasáhne,rány nevymýváme,žádný zásyp a co nejdříve vystavte hruď,zašívají to až v nebi,slzy brání zanícení.

Tak málo slov,a přitom tolik výstižnosti,vskutku zralé víno,rád dám si doušek toho mystéria a slova převaluji s uspokojením na jazyku.jsem zahanben coby mluvka,budu se kát.

Muži mladý radu slyš,miluj život,básně piš,nad studiem nezoufej,v lehči cestu nedoufej,kuráž skrz trable v tobě zraje,zvládneš všechno v klidu hravě.

Jaro je tady,prosím nehasit,vyvřelin je kolem dost.nepěstujte doma nosorožce,leda v přírodě,tam je lidský žár dohnal k záhubě.

Až do teď jsem na anděly nevěřil,mám se ohlédnout?Vám děkuji za cit pera podobného malířově štětci.

A přesto Nás právě smrt často svou bolestí probouzí a v slzách se někdy zrodí život,který i kmotra smrt sleduje s úctou.

Díky za tečky,čárky,přidám se taky.