Přátelství a postel, to je věčný boj.Většinou vždy jeden chce,někdy oba,přesto přátelství je nadstavba nad sexem.Díky tomu odolá i tam,kde vlastnický tendence explodují v rozvrat.

Jó sloni, to jsou ještě jemný zvířátka.Věřily by jste,že jsou i mamuti? a dokonce samice,brání svoje mláďata a nezapřou v sobě dobu ledovou.

Jen k té včele na obrázku,trubec životem zaplatí za lásku.To co něho s matkou spojí.už od královny se neodpojí.Z jeho oběti vznikne plod,květy pak udatnému rytíři vzdávají hold.Jak poučné...pánové!! vzlítněte a konejte.Však ženy tvoří svět a my PÁNI- jsme,byly jsme a budeme vždy koneckonců jen jejich synové -děti. včelař

Býti Bardem v keltských časech bylo významné.Taky to byl jen člověk.To rozlišení vede k zamyšlení.Co jsme?Máme řekl bych čtyřikrát víc pocitových vněmů než jiní lidé.Dokážeme milovat tolika způsoby, avšak mimo realitu.Jsme šťastní? když se soustřeďujeme v klubech nešťastných.Lepší je milovat člověka než básníka, reálně.

Má žena my nikdy nepatřila,ženy nejsou majetkem mužů.K žárlivosti bych dodal,hoď kamenem kdos nezhřešil.Osobně jsem hodně věrný,ale moc rád balancuji na hraně ostří.Mé krédo zní:Chraň vztahy druhých pokud fungují.Pokud se Vám někdo opravdu líbí láska má zelenou,ale postel je blikající železniční signalizace,a pokud tam vlezete,musíte počítat s jedoucím vlakem.Vyplatí se počkat co z iluzí je trvalé.

Kdyby mi jednou dcera řekla,tati jsem zamilovaná,ale.......,tak díky tvým dílkům bych řekl s klidem(skoro s klidem):-) no a kdy zajdete na oběd. Moc si tu cestu nekomplikuj a měj už záměr už jen kvůli mému klidu.Zdravím

V teto básni jsem uvízl v životě.Obdiv chutná víc než hostina sama,A úctu vzdávám okázalostí.Navenek zbabělé,avšak v reálu jde o skutečnou oslavu krásy.

Přeji ti tu růži a sobě taky.A klidně ať lije,teda pokud máme rozkvést,za sebe neručím,jsem suchopár.Ty máš šanci,pokud nebudeš leštit svoji bolest.Mejdej .mejdej,zvedni to,vzlítni,už můžeš.Hodně radosti.

Gaia77: Ahoj.původně se jmenovala Celestinské proroctví.Proto je ti to blízké. Dodnes se orientuji podle energie kterou vnímám kolem sebe.Myslím ,že je to dobrý kompas,jen jako hrdina románu občas propadám skepsi a beznaději,kompas se my pak směje,protože vysvětlení se skrývá obvykle za rohem a zbývá poslední krok.

taron: Děkuji,Moje orchidej nepoznala v dětství žádný cit.Nezlobím se proto na ni.Kaktus se prostě nedá zalívat.A tulit se k němu,možná my jen chce pomoc najít štěstí.i to je někdy projevem lásky,nikoli však příjemným.

Touhy jsou hrou s magnetkama,stačí jeden otočit a vše se změní.

Dvojsmysly na to nás Čechy užije.Měly by jsme si to patentovat jako národní dědictví,než to Brusel zakáže.

Něco my zrovna spadlo do oka,slzí,to je náhoda.Kdo se tu bojí? Jo já.Ne nééé.(-:

Co čtu básníky,psance strkám si Vaše,jejich pocity do své duše,rance.Vždy,když s duší hladovou nemohu již dál, najdu tu kus žvance.A stávám se tak lepším člověkem.děkuji všem co podarují pocestného svým srdcem dokořán.A mlýnky v horách se točí,potoky zurčí a láska protéká.

Tvůj úvodní komentář na profilu je moc fajn,báseň je takřka hmatatelná.

Tomuhle říkám mucholapka a nebo lampa a pak jsme hmyzem a tys nás chytl u srdce.

Svléknout ženu v středověku bez šperháku bylo k breku,
Později se občas stalo,že šněrování se zamotalo.Spodničky složité na muchlování,bylo z toho hodně praní.Války mají jedno nadání, není v nich čas na hraní.Dneska v době pohody try niti v ryti slaví závody.

Kostel je postel pro kosti,Sdílejí s námi pády občas radosti.Roděj se tam fámy a boží milosti.Na zdech mají šrámy ty strachu pevnosti.

Pokud nosíme své blízké sebou a tátové se do holek promítnou dost výrazně,pak věřím,že už to tak nebolí,Já v sobě přechovávám svého dědu a je my ctí jít v jeho stopách.Hlavu vzhůru pro něj.Oni nechtějí naše bolesti.

Pokud jde o realitu,pak tě zloduch učí sebeúctě.
Pokud jde o realitu,pak ti učení moc nejde.
Pokud se nenaučíš sebeúctě nyní,příští učitel bude horší.Důvod ? Tohle si nezasloužíš.Jinak báseň je podmanivá hloubkou bolesti, rezignací.Hodně Lásky