Některé knihy jdou na dračku,až se poničí nejdřív obal a pak i listy.Doporučuji jemně knihy čísti a některé raději nepůjčovat.Mají větší cenu než tuší.

Krásný,hraví a vtipný.děkuji za smích

Uprostřed verše je vtip,vyzvracet svůj cit a pak je Nám líp,.Člověk mluví básník píše,žes mistr pera není kliše.

Co dodat,této básni dobře rozumím,jen z opačného pohledu,nikdy jsem nepochopil proč studení lidé podchlazují teplá srdce až zchřadne člověku duše,krásná báseň.hodně lásky

korálek: Jsem tu nový korálku,na šňůrku navlékají se tu duše na dálku,tys korálek ,já jsem nit,rád přečtu si tě mnohem líp.

Děvče teprve nyní jsi to Nám střevlíkům předvedla.Neboj se o svá křídla.Ty již levituješ.To tykání jen vůči motýlům jinak ve vší úctě.Pavel

Obraz je ostrý,člověk se vcítí do role té ženy.Dobrá báseň proti násilí.

Nejspíš ze života,dobrá poslechnu tedy,už ani slovo:-) pššššt

V nedávání je také skryto modré z nebe,abych byl přesný tak v nedostávání se rodí většina emocí ,často velice,velice hodnotných.

Každá kostka samý šestky má,že hážou duše jako jsi Ty mě trápí i dojímá.

A já už myslel,že jsem divný,tenhle žánr je ke mně vlídný.Idaro sviť lidem pod nohy,máš na to vlohy.

Hrana zdá se,mění se v čase,co dříve ruměnec,dnes nepitvá se.Přikláním se k autorovi,avšak básně jemné jsou,nedivým se ,že střetl se zde s cenzurou.méně světla raději,jinak důvěryhodné.je to jen upřímné.nic víc.

Všechny dni stejné jsou,tvé myšlenky zobrazujou.

Taky bych chtěl ve vašem věku psát verše o něžnostech.život ryzí,nic Vám není cizí.Hodně pohody

U dna jsem byl,bahno tam bylo,stáhlo se hrdlo.Bezbranný človíčku chyť se za větvičku.Nebydli tam-sám.

Jak kapky se dotýkáme,slovy se objímáme,všichni si blízcí a zároveň cizí,vlny energií skrze Nás vesmírem víří.

Přeji hodně radosti a hravosti při psaní.Paní Vodičková máte nadání.

Jemno zrak vnímající detaily, kterým dáváte význam mě mile potěšil,to se často nepotkává,že oči vidí duší.A pak že sláma jen...děkuju

I když netrefí vždycky zasáhne,rány nevymýváme,žádný zásyp a co nejdříve vystavte hruď,zašívají to až v nebi,slzy brání zanícení.

Tak málo slov,a přitom tolik výstižnosti,vskutku zralé víno,rád dám si doušek toho mystéria a slova převaluji s uspokojením na jazyku.jsem zahanben coby mluvka,budu se kát.