Naši babču málem kleplo,tenkrát to s ní vážně seklo když žena moje se slánkou mě poslala,v odpověď vzkaz dostala.Který vůl nemá doma sůl.Válečný to byl lid,jejich špajz činžák by mohl nakrmit.

Rosa: Děkuji za komentář.Považuji tě za protřelou bytost.Máš můj obdiv.

Povedené ,jen díky přírodě dál mohu popadnout dech.

kmotrov:Každý z Nás se potřebuje s vzniklou situací nějak sžít.Ve vší pokoře se snažím držet hlavu nahoře, byť v ramenou svůj postoj zevnitř břevny podpírám.

Mně ze všeho nejvíc scházejí rtíky
z našich žen naráz staly se beduínky.
Co je to za triky,všude jsou mešity
burkám jsme se smáli a dnes?
Už nevíme co přes tváře by jsme si dali.
V očích jak smaragdy
teď luštíme nálady.

Rozděl a panuj.Pokud by někdo přišel na to,že se to dá zastavit třeba octem a sedmikráskou.Nikdo by to nebral vážně.Protože tento scénář odpovídá představě světa.Náhubek jde i využít k vdechování léčivých silic nebo se dá použít i jako lék v případě aplikaci propolisu.Kolečko křenu v puse taky zvedne sebevědomí v davu a PH dědoušků možná poradí kam stočit kormidlo v jídelníčku. Mířím touto poznámkou do zásaditého prostředí,které breberkám nechutná.Armádo duší za život bojovat se sluší.Moc ti děkuji za trefný příběh.Ahoj

Jen tě monitoruji,studuji.20 let v jeskyni v Tibetu a budeš mít ve všem jasno.To je pokus o vtip.Když tak si 10 let přidáš.Strava mizerná, ubytování levné.

Pomáháním sílím,touhou přikládám,zklamáním upouštím páru pod kotlem a z lásky v chrámu duše modlu mám.

Doufám,že se zdržíš.Tohle je jako rozhovor dvou Lysohlávek co si vyrazily k tetě Mochomůrce na štrůdl. Ale zajímavý.Dík

cituji:žádný problém se nedá vyřešit na stejné úrovni myšlení v jakém vznikl.Tvá báseň je přesný popis první části problému.Podmanivá kontura.Co bude protikladem?

Na neštěstí nejsi sám,však radost jen ve svých rukou máš.Co je lepší?Zvol si cestu. a vykroč.Ta která bude bez překážek stoprocentně nikam nevede.

Smekám v tichosti a budu v autobusech hledat stín těch slov.

Báseň je ze soudku pokory.Myšlenka vytváří často kolektivní obraz,který se často ani nevejde do rámu jednotlivce.Pak Nás to děsí.Ale často si volíme úroveň radosti či bolesti samy.

Sebehledání je dost dobrodružný příběh.Samota je dobrý prostor pro začátek.Usmíření přijde až když zjistíš,že jsi uzlíkem v síti coby duše a že spolu vytváříme ducha lidské bytosti,což je právě ta síť.Pak hledat přestaneš.Bude ti záležet na celku,jehož jsi nepostradatelnou součástí.

Dobrá terapie.Hodně zdaru.

Oslovila mně ,snad proto ,že jsem slunce doprovodil za obzor na koňském hřbetě a ruce promrzlí hřál jsem si o jeho šíji.To teplo v těch rukách zůstalo.

Kdo okamžik nádechu si cení
ten každou šanci v zázrak mění.

Duše se chvějí
poradit chtějí
před vlnou o níž
málo vědí.

včelař když v úleku
dostane žihadlo
oteče ,strach má rád
totiž divadlo.

buňky ledacos v životě zvládají
v úzkosti však zbrkle jednají.
Nemám na boj v sobě povahu
a tak raději vsadím na hlavu.

V davu pocucám v puse
kousek křenu,bez bylinek v octu
z baráku se nehnu.
Až vir na mě narazí
můj odér ho před ústy
nejspíš zarazí.

Blbost je vedlejší produkt okolností.A vždy je to kolektivní.Občas si vyprázdnit hlavu je někdy nezbytný.

Tohle pochopení vyžaduje osobní zkušenost.Takže my co jsme chytřejší a již tolik nesoudíme protože jsme již byly načapáni na švestkách a někomu jsme křivdily,máme výhodu poznání. Ti druzí nejsou o nic horší jen teprve zažívají naše omyly.A že se člověk orosí.díky za postřeh s zpověď.