A To se lidé bojí umřít?Proč vlastně.

Singularis: Od tebe si toho považuji.Drž se.Bude následovat něco jako desatero na přežití, ale zatím se To líhne.

slavek: Fyzicky by jsme se tu ještě snadno vešly,ale materiálně by jsme musely žít bez odpadové stopy, přesto vyčkej ještě s tou seppukou.(-: když budeš stát na jedné noze tak tolik místa nezabereš.

Mnoho párů nedošlo ani do půlky.A ti co dolezou až nahoru nejsou vždy vítězové.Každý kdo vykročil budiž oslavován.Svatba bude.

Papír to je zpovědnice, lží i pravd neunesl nikdo více.

Rouška nezná slitování,mravy se jí těžko brání. Kondomy se vyprodaly, kdo miloval by se však se zobany.

S bratry jsme chodívali stezku odvahy na hřbitov, když jsme byli kluci.Ta báseň my to připomněla.

Audrey Diamond: Zdravím a věř,že je Nás mnoho co čekáme na vločku, která uvede lavinu do pohybu. Hodně zdaru.

Rosa: Děkuji za stejné naladění.Zákon rozpadu struktur mluví o tom, že musí vzniknout chaos, aby mohl vzniknout nový řád ,který bude na vyšší úrovni. Doufám že bolest probudí Náš cit k matce zemi.

Díky za dobrou zábavu.Už vím proč jsem prozřetelně zrušil mikrofon.Já to tušil.(-:

slavek: Rosa: Afrodita je žena hbitá, taktéž bohyně,nikdy muže neodmítne,mnoho představ v formě jediné.

Tenkrát to málo kdo překousl.Tohle by bodovalo.Prima.

Slivovice nezabrala, za to voda z kvítí, ve střevech proplach způsobila ,vše vylítlo řití.Bakterie to hned vzdali s klystýrem se nepoprali.

Středověk měl také roušky,zobák plný bylin to byli jiný zkoušky.Platný jim to moc nebylo, blechám se to však líbilo.

Pařezy v lese vypráví o kmenech a korunách. Stoly, skříně,trámy i schody.Všem se stýská po kořenech.

Hezké. I mysl má svoje pomníky a jsou věčný.

Rosa: Roso jsi perlou, kapkou v Kontryhelu, jsi čočkou v hvězdohledu ,jsi rozčeřenou vlnkou v hladině já břehem jen jsem nevinně.

Po dnešním slovním knock outu od mé drahé polovičky je šílené souhlasit s obsahem této básně, ale kupodivu sdílím s tebou tvé postoje. Dobře my tak.

Ahoj, mým srdce bolem zas je vyhodit knihu. Pokud je někdo třeba jen položí na zem, tak mám pocit tiché křivdy a to jsem opravdu pohrdal učebnicemi. Ke své škodě. Máš harmonický projev.

Damir: Děkuji za upozornění. Psal jsem to k ránu a je škoda, že si svoji tvorbu znehodnocuji. Dis....? Nikdy bych neřekl, že bude psaní pro mně tak hodně znamenat. Gramatika pro mě vždy byla kondomem vyjadřování. Dnes miluji skladbu slov a chci jí pravopisem projevovat respekt. Nikdy není snad pozdě.