Dobře zabaleno,vyvolá jen úsměv.

Tohle je můj šálek kávy.Ten můj anděl, ne že bych si stěžoval
našel někde cígo z trávy.Od té doby jsem ho nepotkal.

Tahle stopa je hodna následování.Snad jednou zafuním ti za zády.Ahoj

A venku padá sníh,
v očích nejen odraz vloček
také postojů tvých.
Krystalky v dlaních tají
něžnosti pravdu znají.
v závějích se duše
objímají.

Napadlo mě 6 bodů z 10 a to jen proto,že tam bude potenciál,tak abych měl rezervu.Je tajemná a to mě baví.Nevím snad jsem pochopil,že jde o flirt mezi dvěma krásnými těly na večírku a slova uletěla tak jak ztrácí se minulost.

Máš moudrost a rozléváš jí do řádek
máš skromnost a balíš jí do bajek
s citem laňku hladíš,dobře život znáš
s chutí se najíš,snad se i usmíváš.
Nehodlám tě znát,však tvůj přístup mám rád.

Zrovna na římsu jsem vkročil,
zrovna kormidlo plachetnice stočil
dva kroky vpřed,jeden zpátky
trvá to než přejdu nad propastmi lávky.
tvá báseň kuráž dodala
život ať vysvlékne mou
duši donaha.

Tvůj projev je originální.Vždy je to popis dvou paralel mezi nimiž kumuluje energie,vztah,pocit,napětí,dálka,blízkost atd.Nemusí být pro tebe běžné udržet střed,klid ve svém životě plném vln.Jsem na tom stejně jen jsem vše spojil v kruh.

Myslím,že tohle již je zenové umění mnoha vrstev sjednocených v přímku protínající vesmír meziprostorem.Ty slova rezonují,nedají se pochopit jen hlavou,jsou jak chvějící se bubínek po úderu.Jako kostelní zvony nesoucí se mlhou nad rybníkem.A v koutcích úst doznívá chvění.

Vše se počítá,každý paprsek nakonec doletí a zahřeje byť vyrazil před ...či v jiný čas.

Kdo nedostal,nerozdá
však s nůší slídí
po pokladu.

Rána nebolí,noví den vše zahojí.
Tepu srdce jen jedno brání.
Libujeme si v skomírání.

ten okamžik chycen do pavoučích sítí
v podobě kapky skrz níž světlo
do duše Nám svítí.

Kdo v žáru plaval,ten lávu zná,na vyhaslém čediči hlavu ukládá.

Některá slova snad vůni mají...jakou?
Muži smysli bystří,ženy původ tají.

Krásný bytosti se mají množit, Myslím tím duševní krásu.Kdyby láska měla jen pravidla.Dávno by jsme vymřeli.Hodně štěstí.

Tohle mě tu drží,vždy když se snažím o odvykačku a procházím básnickým absťákem,tak se tu vynoří někdo jako jsi ty a přirazí mě zpátky k monitoru.Zdravím .

Hmatám po slovech jako slepec a osahávám duše,abych spatřil tu co to psala.Pak se prsty stáhnou,v jejich konečkách doznívá mravenčení.

Bubny pod hladinou ve vaně znějí
rytmu světa srdce rozumějí
Jak pod vodou oni zní?
Jde o bubny planety
rytmy výstražný.

Poezie je jak láva z vulkánu.Musí prostě na povrch.Zraňuje okolí,ale zároveň uzavírá jizvy duše.