Středověk měl také roušky,zobák plný bylin to byli jiný zkoušky.Platný jim to moc nebylo, blechám se to však líbilo.

Pařezy v lese vypráví o kmenech a korunách. Stoly, skříně,trámy i schody.Všem se stýská po kořenech.

Hezké. I mysl má svoje pomníky a jsou věčný.

Rosa: Roso jsi perlou, kapkou v Kontryhelu, jsi čočkou v hvězdohledu ,jsi rozčeřenou vlnkou v hladině já břehem jen jsem nevinně.

Po dnešním slovním knock outu od mé drahé polovičky je šílené souhlasit s obsahem této básně, ale kupodivu sdílím s tebou tvé postoje. Dobře my tak.

Ahoj, mým srdce bolem zas je vyhodit knihu. Pokud je někdo třeba jen položí na zem, tak mám pocit tiché křivdy a to jsem opravdu pohrdal učebnicemi. Ke své škodě. Máš harmonický projev.

Damir: Děkuji za upozornění. Psal jsem to k ránu a je škoda, že si svoji tvorbu znehodnocuji. Dis....? Nikdy bych neřekl, že bude psaní pro mně tak hodně znamenat. Gramatika pro mě vždy byla kondomem vyjadřování. Dnes miluji skladbu slov a chci jí pravopisem projevovat respekt. Nikdy není snad pozdě.

Naši babču málem kleplo,tenkrát to s ní vážně seklo když žena moje se slánkou mě poslala,v odpověď vzkaz dostala.Který vůl nemá doma sůl.Válečný to byl lid,jejich špajz činžák by mohl nakrmit.

Rosa: Děkuji za komentář.Považuji tě za protřelou bytost.Máš můj obdiv.

Povedené ,jen díky přírodě dál mohu popadnout dech.

kmotrov:Každý z Nás se potřebuje s vzniklou situací nějak sžít.Ve vší pokoře se snažím držet hlavu nahoře, byť v ramenou svůj postoj zevnitř břevny podpírám.

Mně ze všeho nejvíc scházejí rtíky
z našich žen naráz staly se beduínky.
Co je to za triky,všude jsou mešity
burkám jsme se smáli a dnes?
Už nevíme co přes tváře by jsme si dali.
V očích jak smaragdy
teď luštíme nálady.

Rozděl a panuj.Pokud by někdo přišel na to,že se to dá zastavit třeba octem a sedmikráskou.Nikdo by to nebral vážně.Protože tento scénář odpovídá představě světa.Náhubek jde i využít k vdechování léčivých silic nebo se dá použít i jako lék v případě aplikaci propolisu.Kolečko křenu v puse taky zvedne sebevědomí v davu a PH dědoušků možná poradí kam stočit kormidlo v jídelníčku. Mířím touto poznámkou do zásaditého prostředí,které breberkám nechutná.Armádo duší za život bojovat se sluší.Moc ti děkuji za trefný příběh.Ahoj

Jen tě monitoruji,studuji.20 let v jeskyni v Tibetu a budeš mít ve všem jasno.To je pokus o vtip.Když tak si 10 let přidáš.Strava mizerná, ubytování levné.

Pomáháním sílím,touhou přikládám,zklamáním upouštím páru pod kotlem a z lásky v chrámu duše modlu mám.

Doufám,že se zdržíš.Tohle je jako rozhovor dvou Lysohlávek co si vyrazily k tetě Mochomůrce na štrůdl. Ale zajímavý.Dík

cituji:žádný problém se nedá vyřešit na stejné úrovni myšlení v jakém vznikl.Tvá báseň je přesný popis první části problému.Podmanivá kontura.Co bude protikladem?

Na neštěstí nejsi sám,však radost jen ve svých rukou máš.Co je lepší?Zvol si cestu. a vykroč.Ta která bude bez překážek stoprocentně nikam nevede.

Smekám v tichosti a budu v autobusech hledat stín těch slov.

Báseň je ze soudku pokory.Myšlenka vytváří často kolektivní obraz,který se často ani nevejde do rámu jednotlivce.Pak Nás to děsí.Ale často si volíme úroveň radosti či bolesti samy.