Ego za ruku vědomí drží
však samo nikdy neunese
tíži svých beder a padá,
řítí se ze stráně pýchy.
Máš li však vědomí pak duše
smíchy se neudrží sledujíc kotrmelce
opodál stojíc hladce, hebce.

Odnesla? člověk to snadno přehlídne však pointa se mění v rozuzlení. Na 24 let je to sytý.

Prostor zná, prostor ví ,tichu rozumí.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.

Každý se během života občas narodí znova. Je to velký dar. Tak velký, že jej mnozí ani nerozbalí natož aby se z něj radovali. Teprve teď jsi lodivod. Hodně štěstí.

Držím palce houpajíc se na oprátce.
Znám já trochu roly Vaší. Nebylo to o nic snazší.
že s kmotrou jsme snídaly, amnestii jsme dostaly.
Nemá ona totiž ráda, když najde v tobě kamaráda.
Suchý chleba žrát jí dej, vůbec se s ni nemazej.

Prý jen dva kýble máme
ten první v mládí rozcmrndáme
druhý rozkopnou nám naše paní
když lačně koukáme na tělo nahý.
To co na dně možná zbylo
už škrabat by Nás unavilo.

Jsi umouněná ,umíněná nebo umanutá?
Svým trupem ,srdcem ,svou vášní naber
dary světa a lasturou pij sladké i hořké
..možná dotkne se tvého ramene a vesmír
zvrátí se vzad, je tak těžké, těžké mít rád.?
Ano je.

Vzorce se opakují
začátek a konec známe
uprostřed to rozhoupáme.
Přístavy my potřebujeme
v každém se jen pomilujeme
zbav se moře, skončí hoře
i to ostatní....

Sasanka: Leslie: Já na voru se zmítám
o plachtách nemám zdání
mořskou sůl stírám s očí
a sním o zulíbání.
Kompas svírám
k obzoru přes stěny vod
se dívám.

Hm..Světlonošem byl padlý anděl, kdoví jestli kdy upadl, protože ti co ho soudily lepší nebyli. Jsi uprostřed přesměrování a cesta půjde vždy v kruhu, takže budou verše lepší a lepší až dorazíš opět na začátek.

Tohle takřka studuju a je to masakr na pokračování ty války. Vždycky se vymyslí nástroje jak tam lidi nahnat, správně zmotivovat a pak se tahá figurkami po velké šachovnici ve válečných štábech. Báseň skvělá.

Jsem jak v minovém poli po výbuchu a kdybych nabízel ruce a noze co vedle trupu leží kanagon s tím ,že se podívám po hlavě necítil bych se bezradněji. Neumím si říct o propustku, tak moc nenávidím beznaděj...netušíš jak moc přes kapku svého hoře coby mikroskopem zřím oceán tvého vlnobití. Srdcem chtěl bych opravit tě a rozptýlit tvé věrné. Snad pusu na hřeby tvého kříže?? Snad vypadli by...

Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.

GULI: Bude to už jen a jen složitější aspoň na oko.... dík za odezvu

Jsem Vodnář nemám rád pro změnu tlak a průvan, ale vodě rozumím, včetně tvých slzných kanálků. Dlouho...

Nálada vykreslená dobře, ale pointu jsem neodhalil...

Dneska tělo své sotva vleču, sluníčko není však na mraky peču. (-:

To nebude kumštem má paní
Vaše slova zbytečně Vás haní.
Casanovu v sobě nosím však
šněrovačky od sukní mám
problém rozvázat.

Když se daří, tak se daří. Radost mi děláš-te.

Žádná sekunda jakéhokoli života není jistá a to ve všech formách. Někdy je kruté to, co se kruté nezdá a naopak. Život je energie a člověk je mohutnou řekou, bytostí složenou z lidí. Každý pak je jen kapkou. Naivně chceme mít ty kapky pod kontrolou. Tam někde v tom dravém proudu najdi útěchu. Dál jsi Naší součástí. bytostí, proudícím člověkem. Nelez na pranýř.