Vše se počítá,každý paprsek nakonec doletí a zahřeje byť vyrazil před ...či v jiný čas.

Kdo nedostal,nerozdá
však s nůší slídí
po pokladu.

Rána nebolí,noví den vše zahojí.
Tepu srdce jen jedno brání.
Libujeme si v skomírání.

ten okamžik chycen do pavoučích sítí
v podobě kapky skrz níž světlo
do duše Nám svítí.

Kdo v žáru plaval,ten lávu zná,na vyhaslém čediči hlavu ukládá.

Některá slova snad vůni mají...jakou?
Muži smysli bystří,ženy původ tají.

Krásný bytosti se mají množit, Myslím tím duševní krásu.Kdyby láska měla jen pravidla.Dávno by jsme vymřeli.Hodně štěstí.

Tohle mě tu drží,vždy když se snažím o odvykačku a procházím básnickým absťákem,tak se tu vynoří někdo jako jsi ty a přirazí mě zpátky k monitoru.Zdravím .

Hmatám po slovech jako slepec a osahávám duše,abych spatřil tu co to psala.Pak se prsty stáhnou,v jejich konečkách doznívá mravenčení.

Bubny pod hladinou ve vaně znějí
rytmu světa srdce rozumějí
Jak pod vodou oni zní?
Jde o bubny planety
rytmy výstražný.

Poezie je jak láva z vulkánu.Musí prostě na povrch.Zraňuje okolí,ale zároveň uzavírá jizvy duše.

Každý ráno bývá stejný,ale musí to tak být?Šťastný Nový Rok.

Když je nemocný člověk tak má teplotu,když marodí planeta tak má taky teplotu a Mars ji chlácholivě utěšuje,neboj to přejde,to jsou lidi.Taky jsem to kdysi chytl.

Kdo smutek neokusil,ten se od plic nikdy nesmál.Hlavu vzhůru.Vem to za druhý konec. Vždy je to jen volba pohledu.

Rutina?:,co bych za to dal.Sytý hladovému nevěří.

Jsi Iluze přeci promítnutá skrze myšlenky na plátno života.

Pěkné.

Nikdo netuší,že nejsme jenom lid
snad je to tak líp.
Napospas lásce je dobré být
kouzlem pozemských krás
učme se žít
V srdcích slunce jas mít.

Člověk jen tuší a i toho tušení se bojí dotknout,přesto se dotknout chce a doufá že smysluplně ,protože žasne nad silou bytosti jenž drcena rozkvétá.Jak moc málo mám síly vedle těch co prošly mnoha boji a možná na kolenou,stejně jsou nespornými vítězi.

Hvězdy mlčí,ale slyší.