Jsou lidé co umřou a díky tomu se zrodí
jsou lidé co umírají, vše za hlavu hodí
jsou lidé co žijí však neví že mrtvi jsou
jsou nebožtíci co život milujou.

Vše znám, však nevím sám zda slunce hoden jsem
vždy znovu a znovu nacvičuji život každý den.

Vykroč pěšky, každá je pražcem osudu, jen se smiř s tím, že náležejí kolejnicím byť jim srdce rytmem buší.

Ta jemnost je podmanivá.Vřele doporučuji předčítat audio knihy.Pak bych to nabídl jako psychologický projekt do nápravných zařízení a po čase by mohla být pravděpodobně i nová amnestie.Člověka to hřeje jaksi.

Výpomoc je někdy neprávem odsouzeníhodná.

Pěkné moc, jen hlava má již dnes nemá moc rozlousknout ten klenot vedví.Vždyť oči mé již neví zda bdí či sní.Toto je dnes tečka poslední.

Dračice .Nevím proč některá slova jsou nemravná ,pokud vyjadřují nespoutanost. Přesto to se mnou jako s moralistou vždy trochu škubne, ale to bude spíš tím ,že se mne ta báseň netýká. (bohužel)(-:

Blázne marnivá, tolik životů najednou. Proč se do toho vracet, když už sis tím prošla a scénář přešel do kladných energií. Ze zvyku na stejnou kolej nelez.Přehoď výhybku a putuj za sluncem.

Kdysi jsem hledal lásku a k nohám mi spadle cedule ze dveří obchodu PŘIJDU HNED. Nebral jsem ten vzkaz na lehkou váhu protože jsem věděl že vesmír naslouchá srdcím.

Když je to jen úlet tak to jde. Někdy je to celoživotní vztah a to je průšvih.

Intonace hlasu je vše co jsem studoval se zaujetím.Tak trochu
rozbor osobnosti.Ta vášeň tam fakt je-jen se dotknout hlasem svým a zbytek si dokreslím.

Nic proti páření.

Ps: Hledám srnu. (-:

Hněv hněvem se hnojí
pak zlostníci se spojí
zbytek světla spolu dojí.

Kde najít chceš ,
to co nemáš.
Jak změníš svět
když nic nedáš.

Jen svojí duší můžeš svítit
zlobu v lidech srdcem mýtit.

A opravdu neexistuje čas? Jsou to vzpomínky?Když ty nejstarší jsou nejživější.Nejde o nadčasoví vztah? Trvající děj.

Bůh je laskaví když nenaplňuje naše očekávání.Ne vždy se to tak jeví.

Zlatokop kutá v nánosech slov jak básník v kůži horníka a hle valoun zlatý.Osvítil štolu v níž duše hrabe kolem sebe.

Obdivuhodné. 3D rozměr slov.Odlišně vnímám svět obklopen dalšími světy.

Až sáhne po mě tak jí zaskočí a řekne -Ty jsi tu zas? A Já odpovím smím prosit tetka a ona na to -hybaj zpátky pacholku.(-:

Upadl mi chleba z ruky , zapomněl jsem ho držet, když jsem četl.(-:

Kapka na rtech ulpívá
to rosa dechu srazila se na tabuli
bubnování deště doznívá
něhu v těle uvolňuji
zmokla jsem-voda
tam i tady
zdraví se navzájem.