Kdo si to nezkusí nepochopí a to jsem míval ze slohu jedničky. Dělá mi problém vyprávět v přítomným čase. děj tím získává na autentičnosti. Závěrem -opět zvědavost.

Kontrast mezi zimou a teplem je slastí ,hlad před jídlem je potěšením . V tvé tvorbě cloumáš všemi pocity najednou a jejich kontrasty jsou roznětkou, křesadlem pod vatrou vnímání. V té hranici hoří vše co lidé přinesly. K tomu ohni se nedá jít blízko, sálá a nutí k udržování odstupu.Rozumím ,ale nemohu nic uchopit.... a tak si odnáším jen náboj, atmosféru plamenů.

Když je čím, není do čeho
když je do čeho, není čím
zestárli, sebe hledali...

Vlčice Bella: Ano Bello ,podstata je v přijmutí hrozby a hledání řešení, ne v přijmutí strachu a absence tvořivých protipřístupů založených na kolektivním poznávání a ne vzájemná separace jednotlivců.

Jsi jak pramen bezedný. Čím větší žízeň , tím více proudíš.

Hezké obraty mluvící o zajímavé duši.

Vždycky se snažím odhadnout další směr a vždy mám radost , když se mi to nedaří. To znamená že výsledek je lepší než očekávání.

Rvačky nemám rád. Vítězství u mně vždy vedlo k pocitu ponížení a beznaděje, nehledě na to že jsem vyhrál. Takže meziplanetárka ? Pokud z ní bude mariňák, budeš na tenkým ledě. Trochu bych přeladil zpět na ženu, byť tvrďačku.

...a dnes už bys skočila?

Jsi prostě originál.To se musí nechat.

Hromy divo bijů.

Některé ženy vystačí jen s jediným slovem při svatbě.Řeknou tam ano a víc z nich v životě nedostaneš.

Zde je zlatá žíla potenciálu. Co báseň to nugett či valoun. Třpytěnky zbývají Nám, co čteme s hubou do kořán.

Smekám nad Bardem umným
jenž slovy skosil tolik lidu
zvouc jej umělcem
neuvedu nikoho do omylu.

Dochází mi , že trenýrky v básních nefrčí. Že by feminizmus?

K pánu, bratru tvému se přimlouvám
s masážemi problém mám, dvě věci totiž nezvládám. Do očí chci já hleděti však na břiše mám ležeti.Nohy já pak sleduji, nesoustředěn na vlohy.

Kdyby Sněhurka Psavce znala,ježibaba by ostrouhala.Trpaslíků by více bylo, veršíky by se jen hemžilo.

Rezonuji s uvedenými postoji obou postav.Je to, jako když se ladí kytara a jedna struna rozvibruje tónem strunu druhou.Popisuješ totiž skutečný svět, kterému bohužel rozumí mnoho lidí a ti ostatní rozumět nechtějí, protože stojí na druhé straně, až na pár výjimek.

Ta komunikace je přesvědčivá, jsi přirozený psycholog.Moc se mi líbí jak prohlubuješ děj zvraty situací. Asi máš s lidmi hodně zkušeností.Takové to neance dokáže vykreslit jen jemný člověk.Díky za tvůj dárek.

Auuu....čižba? Když ptáčka lákají, pěkně zaň tahají.