Jo"- sklenice na kterou polibky vnášíš do vína otisk bytosti tobě milé.

Kužel taky není marný
nikdy malý, jindy slavný.

Covid je zrcadlem a to co vidíme si myslíme a podle toho podléháme nebo jsme v pohodě.Někdy mám nutkání říkat lidem jak a co mají v zrcadle hledat ,aby to neodnesly , protože mi je líto , když to nedají ale nejsou schopni ani pochopit střevní obranu natož duševní štít a pokud nehledají samy nikomu neuvěří.Hodně zdaru přeji tobě a všem vnímavým.

Je pravda že to zavedl za války Hitler? Zvláštní jak probíhá setrvačnost tolik let. Proto se bojím vládních opatření dneška. Lidé jsou schopni přijmout vše jako normativ napořád. Nechci se tu pouštět do spekulací k tématu .Jen Stanný právo už tu taky bylo. Noční procházky mám moc rád.

Tvůj styl je jedinečný. Opravdu jsi takoví optimista? Já taky a přeju ti to moc.

Jednou tu Lásku snad už pochopíme a nebudeme jí bránit. Proč věrnost někdy tolik bolí, když jde o ušlechtilý postoj.?

Své fanklubáky tady máš
o duše se Nám postaráš.
kdyby každý jak Ty byl
covid by to zabalil.

Oblaka duší
tam vítr buší.

Ten rozkol mezi žalářem a nabízenou vlídností, kdy štěstí odháníme do dáli a do své smrti si pak zakazujeme odpovědi na nevyřčené otázky. Moc hezká báseň.

A opravdu myslíš ,že znáš tmu?Sám jsi hvězdou a všichni věří že posvítíš.

Až bude chvilka zkusím podobný styl s bylinnými léčivy.Námět máš netradiční.Perfekt.

Jednu vílu doma mám
dobře jejich choutky znám
velmi dlouhé mámení,
nic však není z tulení.

Většina lidí byla již v situaci , že se mělo odejít.O to víc musím autorku poprosit o pokračování pro Nás , kteří jsme nakonec nevykročily a zůstali doma sedět na prdeli.

Vítám srandistu. Na vánoce možná kladivo....?(-:

Mockrát jsem chtěl najít nový přístav, ale kotva vždy držela pevně.Stejně bych si vše táhl do nového prostředí sebou.

Raději si stěžovat tedy nebudu.(-:

Bál jsem se,že se v té básni najdu.Nejsem si jist, že jde udržet si životní standart a přitom být rodičem, který skoro vše dělá pro rodinu.Určitě byl čas ,kdy jsem to už nebyl já , ale nyní se vracím sám k sobě.Báseň mě trochu přistihla.

Báseň nedocením,ale dnes již z únavy nedávám nic.Zaujala jinotaji.

Jsem nádechem a vesmíru současně hrudníkem i zadkem, jen netuším proč si děláme pod sebe. Přečti si Racka od Eduarda Bacha.

Jsme údajně jen něco jako rádiový přijímač.Máš možnost zvolit si vlnovou frekvenci, ale ty to nevíš ale přesto ladíš svojí myšlenkou a tvůj přijímač se jen divý, co tam dneska hrají za deprese.Myšlenka je promítačka tvého života a film na plátně je v tvé režii. Já s tím také pracovat neumím.Ahoj