Upadl mi chleba z ruky , zapomněl jsem ho držet, když jsem četl.(-:

Kapka na rtech ulpívá
to rosa dechu srazila se na tabuli
bubnování deště doznívá
něhu v těle uvolňuji
zmokla jsem-voda
tam i tady
zdraví se navzájem.

Ve vyřčeném a promrhaném čase se vše odehrává na základě míry energie, Pokud hladina souzní s protějškem většinou nezaváháme.Pokud úroveň energie vzájemně neladí.Příležitost většinou mineme.

Jsou muži-lovci intelektu.Nenosí skalpovou halenu. Jejich kořist z dialogu vyjde nezraněna.Jsou to zahradníci v zahradě květin co nenosí nůž ani nůžky.Snaží se květinu rozdráždit jemným dotekem aby vydala svoji osobitou vůni.Své počínání berou zodpovědně (asi ne vždy, protože jsou na vůni intelektu závislý),každopádně jsou si vědomi že krása, květiny a ženy vyžadují odstup a tak jde často o samotáře, roztokaný tetřevy kteří donekonečna pilují svou techniku , aby se dočkali odezvy z vesmíru internetu. Aby zachytily světelnou odpověď od Vás žen, potažmo hvězd.Pokud se podobáme v tomto počínání jeden druhému pak jste možná vytvořily model (objednávka trhu) tím že Vám tato nezávazná hra je bližší než osobní kontakt.Prostě Nám jen odpovídáte z křoví a o tom to možná všechno je.Všem přeji vzájemný rozvoj a růst duší napříč nedokonalým formám komunikace na tomto portálu.

vanovaso: Souhlasím s tebou. Verena by mohla poskytnout duhu do deště slov.Určitě si večer najdu trochu času.A rád odběhnu od herbářů jejichž jsem nyní rukojmí.(-:

Kontakt s lidmi je někdy jako vstupovat do chodby plné dveří.Do tvých jsem nevstoupil jen nahlédl ,abych zjistil že sice dosáhnu na kliku dveří ,ale uvnitř se cítím plaše jak student v ředitelně.Tvých rozměrů jsem ještě nedorostl a již mám málo přátel.Světlo tak prudké jako tvoje je často samo mezi lidmi v tmavých brýlích.Nesměle tedy vstoupím do tvého světa.Nahlédnu a díky předem.Budu už jen mlčet.

Lázně lečí duše z křečí ,city se tam občas venčí.

Oba jsou peklem v ráji a občas se to prohodí.

Láska za chlup se koupit nedá
to ví děda neposeda.
Na babku okem loupne
zdali mu ta jeho hloupne.
Raděj Kotvičník párům uvaří
než zajdou spolu k oltáři.

Umění jednat v pravou chvíli s jedinou instruktáží ,že každý okamžik může být ten vhodný čas.Vždy něco proklouzne mezi prsty a mi tušíme , že šlo o zásadní události. Leč........

Jako vodnář dokážu být dost svébytný.Dokážu jít třeba i sám v protisměru davu pokud to má duše vyžaduje k poznání.Paradox je že štěstí prožíváme pokud harmonizujeme s blízkými ,pokud si dodáváme energii navzájem.Souhlasím však s tebou ,že často na sobě pácháme destruktivní přizpůsobování v podobě osobního umírání.

Zároveň zrození z umírání vzešlé.

Pevnost není zapotřebí.Snad bude brána otevřena.

Opravdu za Nás za všechny zde pomník jsi vytesal ze slov duším co znějí i když mlčí.

Vždy mě zaskočí a mile překvapí když se ženy vžívají do mužského pohledu na něhu. Myslím , že muži to moc neumí. Aspoň málo kdy píšeme jako by v roli žen. Člověk má aspoň větší šanci pochopit vaše touhy.

Pokud jde o vzájemný souznění ,pak se čas opravdu mění a nebe se stává vnímáním.

Modrá je dobrá.Teda byla-chudák.upssss

Jakou vlnu v rádiu naladíš , takovou stanici pak slyšíš. S životem je to stejný jen si málokdo připustí , že je sám sobě volbou a tak Nám na ladítka štilujou druzí.

Lidé sledují zvířata v klecích. Zvířata sledují lidi z klecí vypuštěných do výběhu.Otázkou je , kdo je zajatcem.Samozřejmě zvířata , protože mi své klece nosíme sami v sobě.

Andělé ? Tolik o nich čtu, ale netuším v tomto někdy krutém světě zda to nemá býti práce lidí ať živých nebo přecházejících dál.Myslím že zodpovídáme za vše sami sobě.Báseň inspirativní.