Národe můj, tohle umíš v celém světě jen Ty.

Smutek a beznaděj je jen jedna z komnat Shaolinu. Jsi v této komnatě mistrem,ale Klášter života skrývá vícero tajemství.Ty jsi začal tou snadnější částí výuky.Pokračuj. Jsi nadějný žák.

Buď vítán poeto. Tvá slova tě neubijí. Budou si tě hýčkat. Tvá duše je pro ně bránou do světa hvězd i lidí.

Tu poslední otázku dobře znám, kmotra snad jednou až neodveze mne dostavníkem.

Fitzi: To jen Já jsem pozadu. :-)

Tohle neumím, nečte se takhle Angličtina? Fajné yes.:-)

Kdo si to nezkusí nepochopí a to jsem míval ze slohu jedničky. Dělá mi problém vyprávět v přítomným čase. děj tím získává na autentičnosti. Závěrem -opět zvědavost.

Kontrast mezi zimou a teplem je slastí ,hlad před jídlem je potěšením . V tvé tvorbě cloumáš všemi pocity najednou a jejich kontrasty jsou roznětkou, křesadlem pod vatrou vnímání. V té hranici hoří vše co lidé přinesly. K tomu ohni se nedá jít blízko, sálá a nutí k udržování odstupu.Rozumím ,ale nemohu nic uchopit.... a tak si odnáším jen náboj, atmosféru plamenů.

Když je čím, není do čeho
když je do čeho, není čím
zestárli, sebe hledali...

Vlčice Bella: Ano Bello ,podstata je v přijmutí hrozby a hledání řešení, ne v přijmutí strachu a absence tvořivých protipřístupů založených na kolektivním poznávání a ne vzájemná separace jednotlivců.

Jsi jak pramen bezedný. Čím větší žízeň , tím více proudíš.

Hezké obraty mluvící o zajímavé duši.

Vždycky se snažím odhadnout další směr a vždy mám radost , když se mi to nedaří. To znamená že výsledek je lepší než očekávání.

Rvačky nemám rád. Vítězství u mně vždy vedlo k pocitu ponížení a beznaděje, nehledě na to že jsem vyhrál. Takže meziplanetárka ? Pokud z ní bude mariňák, budeš na tenkým ledě. Trochu bych přeladil zpět na ženu, byť tvrďačku.

...a dnes už bys skočila?

Jsi prostě originál.To se musí nechat.

Hromy divo bijů.

Některé ženy vystačí jen s jediným slovem při svatbě.Řeknou tam ano a víc z nich v životě nedostaneš.

Zde je zlatá žíla potenciálu. Co báseň to nugett či valoun. Třpytěnky zbývají Nám, co čteme s hubou do kořán.

Smekám nad Bardem umným
jenž slovy skosil tolik lidu
zvouc jej umělcem
neuvedu nikoho do omylu.