Svědek Tvého bytí

Je mi nějak divně, jako by se jeden horkem potil... jako by se jeden zalykal průtrží mračen... a přesto se nepřestane dívat... přesto civí...

Bylo mi dobře při tom zamyšlení

Těžko... nejde dát všechno... ani omylem... nikdy to nebude všechno... tak to zkrátka je

Líbí se mi. Moc :-)

oskarp: ono to ne vždy úplně funguje. Jako ostatně všechno v životě

slavek: děkuji. Těší mě Tvůj názor :-)

Psavec: velká pocta pro mě :-)

...vlna čekající na drsnotu břehu... je hustý!

Blábolení je už součástí života. Někdy je pro někoho víc než samotné dýchání...
Můžeme jen doufat, že nedodýcháme předčasně

kraj mého srdce. Stýská se mi

poezie

...ale kosti srostly a jizvy vzpomínek už tolik nebolí...
:-)

cítíme se být na živu jen když vnímáme hlad, úzkost, běsy, bolest... když nám kůže a jiné orgány krvácí pod ostřím událostí?

a co když už nechci nic chtít? Byla by to lepší (snažší) varianta?
ráda Tě zase čtu :-)

omluvitelné krádeže :-)

úsměv na útěku :-)

baví mě tahle poloha (záměrně nepíšu "tahle póza", aby to neznělo pejorativně)

tak na to pozor!

Zrovna nedávno se mi stalo, že cukr byl v cukřence na vrchu a pod ním se zákeřně schovávala sůl...

otázka nezněla: "Kdo má právo vymyslet název?"...

asi bych si ji ráda poslechla

korálek: děkuji, že jsi četla :-)