Nenapsal si... "Miluji Tě" :-(

:-)
srdce je potvora... jako by si žilo jen svůj život a naprosto bezohledně přehlíží ostatní orgány... játra, slezinu, mozek...

Přála bych si mít srdce s rozumem... :-(
Pošlu ho do polepšovny... prevíta!

Jak psala iluze... výstižné :-)

není to sice poezie, kterou bych vyloženě vyhledávala - tématicky, ale pěkná práce. Vyladěná.

vtipné... mám ráda, když se směješ

PS: snad se Ti ten směnný obchod vydaří

Rozhodně souhlasím s Iluzí...
Úžasně plná... :-)

Nebylo...

Mlčeti Zlato: myslím, že mi došla slova. Stydím se... namaloval si můj obličej na červeno... myslím, že mi hoří i uši...
Sotva vykoktám... Děkuji...
PS:
Ptolemaios věřil, že Země je středem... ;-)

Mlčeti Zlato: máš naprostou pravdu... tedy až na ten "prostor mezi pěnou a tekutinou". Tvůj ohromný básnický potenciál je cítit jak z Tvého díla, tak z komentářů... komentářů nejen mých děl...
Tvá slova jsou... jak to říct... jako motor... nebo jako šťáva pro ten motor... dodávají energii a za to jsem Ti nesmírně vděčná. Protože energie je něco, co mi zrovna teď chybí... síla vstát z postele, fungovat v práci a nebo prostě jen dýchat...
Děkuji :-)

iluze: ovšemže jsem to myslela s nadsázkou ;-)

Nejsem tak krátkozraká, abych hodnotila, které "pohlaví" to má v životě těžší... :-D

Ach jo... zase mi iluze bere iluze...
Takže když to tak vezmu, je to nejspíš má vlastní chyba... nejsem dost inspirativní, abych dokázala rozdmýchat žár v něčím srdci... ;-)

lány lásky... miluju pohled na vlnící se lány obilí... i to je láska... myslím...
vidím v tom takový relaxačně-meditační náboj... aby se nám to nezvrhlo v takové malé rituální wooodoo... :-)

sakra... proč tohle takhle nemůžou cítit i chlapi...
:-*
Jako bys četla moje myšlenky a prožívala moje pocity...
Skoro bych Ti přála, aby to tak nebylo... bolí to... ach jo... bolí... a je fuk jestli Ti je náct... cet... sát... Tohle chlapi nechápou... chtěla bych být chlapem... aby to přestalo bolet... :-(

človiček: absence prostého pevného objetí nás, co máme dost možná "čtyřikrát víc pocitových vjemů", přivádí na pokraj zoufalství... :-)
Děkuji, že si mi věnoval pozornost a zamyšlení

Lilyodjinud: mám velkou radost, že se našel někdo, komu se líbí... Díky za podrbání ega.... :-)

Stínová holka: děkuji, že sis všimla... pro mě je anafora tak nějak jako "duševní relax"... uvolňuje napětí... ve mně... ;-)

Trochublázen: těší mě, že si četl :-)

kmotrov: děkuji za komentář. Moc si vážím času, který si mu věnoval.

...jsem směšná... má podle mě velmi jasné opodstatnění...
Zklamala jsem Tě... chápu Tvou potřebu hledat stále něco nového neotřelého... avšak mně se to asi nedaří... snad příště

Jiří Dobrovský: hádej... kdo by stál o nenapravitelnou romantičku...? ;-)
Děkuji za nakouknutí.

Snad to tu čte...

iluze: děkuji :-*

Jak to říct... neznám bolavější pocit, než když je "někdo" přímo vedle tebe a ty přitom cítíš obrovský pocit osamění... to je pak člověk (třeba já...) raději skutečně úplně sám... to potom totiž má pocit osamělosti alespoň jasné opodstatnění...
Je to tak pro tebe srozumitelné?

kmotrov: máš pravdu, tedy je lepší. Děkuji