Mlčeti Zlato: no... dal si mi nelehký úkol... zjišťuji, že není snadné namluvit na záznam každou věc, co jsem vyplodila a tahle je evidentně jedna z nich... je to hodně stará věc... a i když jsem ji sem vložila před dvěma roky, bude už nejspíš plnoletá...

ale co bych pro svého pilného čtenáře neudělala... máš to mít... ale nesuď moc přísně... :-)

... jo a ten lípový stůl byl natřený na modro...

Zlatíčko... doufám, že to z tebe tryská momentální stav mysli... mám radost :-)

opravdu sugestivně popsaný odpor k rannímu vstávání... :-)

proč máme tendence všechny naše bolesti a bolístky pěchovat či odkládat do krabic? Proč ne do lahví nebo proutěných košíků...?

Jindruch: vystihl si to přesně!
Všimla jsem si toho také. Občas (po pravdě dost často) jsem se zde setkávala s nepochopením jádra dílka.
Nejspíš to byla má chyba... nechávám se unést a píšu občas komplikovaně, ale když jsem začala své básně číst a zvukový záznam přikládala k textům, byly mé práce najednou jakoby "srozumitelnější"...

A vůbec si nemyslím, že by si byl zbrklý... dívala jsem se na Tvé komentáře a patříš mezi hrstku lidí, jejichž komentáře a postřehy mají vážně cenu pro autora jako takového... pokud ovšem ten autor píše a uveřejňuje zde svá dílka se zájmem nějak "růst" nejen exhibovat...
Děkuji a přeji pohodový den :-)

Jindruch: Každý si přeje být dokonalý, ale ruku na srdce... dokonalost v poezii podle mě bude vždy jen subjektivní dojem...

těší mě, že sis dokázal po přečtení něco (cokoliv) představit. Pokud moje řádky evokují nějaký pocit, náladu, představu, splnily svůj účel a já mám radost a cítím velké uspokojení...

Děkuji :-)

všechny hořké "pilulky" pošli po větru, ať odletí s babím létem... nacpi tabák do lulky a v zimním tichu kochej se širým světem...
Těžko budeš sám... je nás tu kolik miliard... :-)

To je ale múzička... zasloužila by naplácat na holou... :-)
Moc milé... děkuji za krásné ráno

oslov radek: těšilo mě :-)

rozesmutnil si mě...

to mě baví...
mám ráda když se ze sklepa, půdy, či babiččiny truhly vytáhnou a opráší takové krásné archaismy... :-)

mráz po zádech

milancholik: no... to mě sice trošku mrzí... ale smůla... mně se to takhle právě líbí... :-)
Díky :-)

tak ani nevím... proč to ve mně evokovalo obraz "Persistence paměti" od Dalího... :-)
Je to takové prokletí neuchopitelnosti času...

zmohla jsem se jen na nostalgický povzdech...
smutné... člověk s narůstajícím věkem pomalu přichází o takové drobnosti, jako jsou dvojsmyslné hrátky s kelímkem...
myslím, že je to hloupé, takhle bez boje se toho vzdát... chci něco takového prožívat i když mi bude třeba... sedmdesát... :-)

Jindruch: ...tak pokud jen chytají, tak se to dá snad vydržet... kdyby se však začaly chovat nějak nepřístojně... škrábaly, kousaly, trhaly... tak je bez milosti vykaž... třeba i za dveře na mráz... :-)
Děkuji za milá slova servírovaná přímo k druhé ranní kávě a přeji pohodový den

já vidím auto... a vcelku reálně si představuji... ufff... náročné ráno :-)
Těch komentářů tu máš kupu. Obvykle už dílo nekomentuji... mám pocit "nošení dříví do lesa", ale vytanula mi na mysli jedná hóóódně dávná vzpomínka a kdybych ji chtěla zaplést do básně, tak takhle krásně by se mi to nepovedlo... :-)

stýská se mi po Zamile...
i když jsme se v názorech mnohdy nesešli... kde ona vidí (skepticky) "náznak" já vidím hloubku a světlo lákavé, jak bludičky...
Ten čerstvě napečený chleba vážně cítím... a zaráží mě, že to není poprvé... mám pocit, že jsem jej cítila i včera, když jsem četla Tvá slova, ale za boha si nemohu vzpomenout, kde to bylo...
Děkuji za pěkné ráno :-)

mám strach

Ty mi dáváš... fakt " Na solar"...
pokud je to opravdu "jen" básnička, tak hodně dobře prožitá... až na dřeň...