cítíme se být na živu jen když vnímáme hlad, úzkost, běsy, bolest... když nám kůže a jiné orgány krvácí pod ostřím událostí?

a co když už nechci nic chtít? Byla by to lepší (snažší) varianta?
ráda Tě zase čtu :-)

omluvitelné krádeže :-)

úsměv na útěku :-)

baví mě tahle poloha (záměrně nepíšu "tahle póza", aby to neznělo pejorativně)

tak na to pozor!

Zrovna nedávno se mi stalo, že cukr byl v cukřence na vrchu a pod ním se zákeřně schovávala sůl...

otázka nezněla: "Kdo má právo vymyslet název?"...

asi bych si ji ráda poslechla

korálek: děkuji, že jsi četla :-)

zaujala... dnešek vidím ve znamení toho, že budu pozorovat špičky svých a jiných bot...

"Občas mi do očí odněkud zatéká" to mi v hlavě dnes bude znít, přestože melodii zatím tajíš...

Zkvašeni životem a přesto natěšení, co s námi život nového napeče...
Už nebudu psát, jak moc se mi Tvé básně a písně líbí. Jednou pro vždy to přijmi jako fakt. :-)

slavek to napsal pěkně... asi bych s ním souhlasila (být chlap)

jinak mě to zaujalo... vyvolává pocity a to já ráda... asi stačí napsat prosté... je to krásné :-)

přeprat strach... pak už jde kráčení samo :-)

Homér: warpem

mladá 25 let...

náklady uložené do truhly vzpomínek... bohatství, které bledne a bledne... až se jednou dědicové sejdou, co asi v truhle najdou?

iluze: přítelko milá... láska je moře slz a ještě víc... od radosti, od smutku, od štěstí... když slzavé kaluže vyschnou, je to suchopár duše, co Tě udolá... :-*

Tak mám rozverné nedělní dopoledne. Děkuji :-)

slavek: děkuji za milý komentář. Těší mě, že zadrnkalo na strunu :-)