souhlasím s tou "folkovkou" :-)

Souhlasím s újmou, ošklivou dírou, s formováním i společnými zvyky. To vše pokládám za "svatou" pravdu.
Ale vidím zde také tenkou hranici. Už slova "...co člověk považoval za vlastní..." lehounce balancuje.
Smrt je děsivá. A když je to ke všemu zbytečná smrt, tak to bolí dvojnásob.
Tím "sobectvím" jsem měla namysli rovinu, kde se přesouváme k plíživému pocitu, že máme právo někoho vlastnit, že naše láska nám dává právo na to činit si nároky.
Každý touží, aby po něm něco na světě zbylo. Stopa. Nějaký svědek našeho bytí. Pocit vlastní marnosti (a že takových pocitů máme... stačí jen zalistovat v dílkách zde na Psancich) nás svazuje a dělá z nás takové malé sobce a také trošku vyděrače.
Někdy je smrt vysvobozením z vleklé bolestivé nemoci a prodlužovat taková muka je skoro až nelidské. Ale to už se dostáváme do dalšího kouta tohoto tématu.
Jak je vidět, je to nevyčerpatelné téma a provází lidstvo, co svět světem stojí...
Bylo mi potěšením si s Tebou "zapolemizovat" :-)

Zaujalo :-)

zaujalo... i když zatím nedokážu definovat čím...

ale jistěže pobavilo... :-)

Krásné Velikonoce :-)

Konečnost bytí nás (lidstvo jako takové) vždycky děsilo.
Ale musí ta "konečnost" znamenat jen ošklivost a zoufalství? Zoufalství pro koho?
Zoufáme si, když nám odejde někdo blízký... Není to jen výplod vnitřní potřeby mít někoho, kdo je svědkem našeho bytí? Není to jen naše malé sobectví?
Omlouvám se za drobné zamyšlení. Vím, že Tvé téma je jiné. Vnímám to. Je to o zániku krásna o zbytečné smrti. To je pokaždé něco tak nezměrně smutného...

Krásné Velikonoce :-)

...to je ten paradox gravitace...
a nebo že by si s tím Archimedes lépe věděl rady...
nebo komu není rady, tomu není pí málo... ?
:-)

není v naší mysli každá láska ta poslední?
Že to život občas změní, je jiná písnička...

barvy se pomíchaly... rudá s modrou...
už dávno neudělal ani tah... štětec položený na paletě, jež jinak zela prázdnotou vyprahlých skvrn... neumírej, duchu všeho živého... neumírej na ovčí nemoc...

když se bojíš skákat, plav... :-)
koupačka osvěží... zchladí oheň, zmírní bolest, rozpustí strach...

plytký začátek se pěkně rozvinul. Líbí :-)

Jj... láska dává křídla každému slovu :-)

kdo chce vesele si žíti
musí Psavce denně čísti :-)

Singularis: zaujalo, ale asi nejsem v tom nejlepším rozpoložení.
Rozmasírovaná médii a pod neustálými ataky dalších a dalších zaručených zpráv a dezinformací.
Přečtu si znovu, až budu mít patřičný nadhled, podhled či nezakalený vhled... :-)

Bylo to tu už tisíckrát, ale málokdy to byla poezie.
Tys nenechala ten motiv jen tak plytce protéct mezi prsty.
Jsem ráda, že jsem četla :-)

I pro mě hluboký zážitek. :-)

Kohouti ťukající do jiter mě posadili na prdel.
Tohle umí jen básníci.
Nepěkně závidím

S tou anotací jdi do prdele! Nebaví mě Tvá pozérská gesta a výkřiky.

Baví mě Tvé básně. Hodně mě baví!

Pláč chladí srdce aby neshořelo. Když dojdou slzy, je zle. Není dobré jimi plýtvat na polštář...

Jako vždy velmi niterná báseň...