slnečnica: Děkuji :)

Ailin: Děkuji :)
Jednou se mi zdálo, že jsem byla v davu lidí a zahlédla jsem kohosi, o kom jsem věděla, že ke mně "patří". Věděla jsem, že mi bylo dovoleno ho zahlédnout, vědět, že je, ale nemůžu s ním teď být. A jindy se mi zdálo, že s ním žiju - byl to nepopsatelný pocit jistoty, bezpečí. Byla jsem sama sebou, věděla jsem, že dokážu žít i bez něho, ale právě o tom to bylo...

Ta je nádherná :) O to víc se mi líbí, že mám slabost pro Egypt.
A proč Tvé slzy míří zrovna do Egypta, smím-li se zeptat?

Na povídku je to trochu krátký. Ale souhlasím - je fajn nenechat se srazit na kolena a poučit se. Člověk zjišťuje, jak je doopravdy uvnitř silný. Vlastně je to od života fajn, že nás takhle pošťuchuje :)

shane: To mě fakt těší, že jsem Tě rozbrečela smíchy :) A díky za krásné verše :)

shane: Já se pořád ještě občas ráda bojím... :) Třeba při bouřce .)

Tak to se mi moc líbí. Ony se ty zdi postupem času a zkušeností rozpadávají nebo aspoň pomalu drolí. Ale to srdce tam máme všichni... Fakt krásně vyjádřeno :) Zakládám.

Díky za sdílení tak příjemného zážitku. Musí to být fakt krásný pocit držet v rukou své "zmotněné" dílo :)

Amelie M.: Jé, díky, tak to jsem ráda - jednu chvíli jsem o ní pochybovala, pak jsem zase měla pocit, že je v ní to, co jsem chtěla, i když je tak stručná. Holt záleží na tom, v jakém rozpoložení ji člověk zrovna čte :)

vanovaso: Díky :)

Ignácius J. Reilly: Díky, to mě moc těší :)

koiška: Díky :) Tak budeme brečet smíchy - to mám taky radši .)

To je krásné :)

Nádherná, vzletná... :)

shane: Ne, tenhle ne. Ale ty dneska určitě ano .)

Moc hezká a milá :)

Dávám svůj hlas té první :)

shane: Tady půjde hlavně o ten důvod, proč onemocněl. Ale o to jde vlastně vždycky. Všechno pramení z psychiky. Co nevyřešíš uvnitř, vypluje na povrch a odrazí se na těle.

Pěkná :)

Vždycky obdivuju ten lehce erotický náboj Tvých básní. Krásná :)